Interaktivní

Sedm částí těla, sedm míst na snímku.

Na fotografii jednoho silurského jedince rodu Dalmanites patří sedm popisků. Vyberte popisek a pak místo na snímku – prstem, myší i klávesnicí; myší jde popisek navíc přetáhnout. Po každém umístění je vidět, jestli sedělo, a u části se otevře popis.

Skládačka anatomie

Kompletní jedinec Dalmanites limulurus shora na šedé desce, silur státu New York. Vidět je špičatý výběžek ocasního štítu i obě oči. Klasický celkový pohled.

Foto DanielCD, CC BY-SA 3.0. Body jsou odečtené z tohoto snímku a na jiném jedinci neplatí. Cíl je bod, ne obrys části, takže se trefa počítá podle vzdálenosti od něj.

Sedm částí a co o nich web píše

  1. Místo 1 ze 7

    glabela glabella

    Vyklenutá střední část hlavového štítu nad žaludkem. Její tvar a počet postranních rýh patří k nejdůležitějším určovacím znakům.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  2. Místo 2 ze 7

    schizochroální oko

    Oko s několika stovkami velkých, navzájem oddělených čoček, z nichž každá má vlastní rohovku. Vyskytuje se jen u podřádu Phacopina.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  3. Místo 3 ze 7

    volná líce librigena

    Část hlavového štítu vně lícního švu, která se při svlékání oddělila. Právě proto se nachází samostatně častěji než celé hlavy.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  4. Místo 4 ze 7

    osní lalok axis, rhachis

    Střední podélný lalok těla, ve kterém ležela většina vnitřních orgánů. Ohraničují ho dvě podélné rýhy.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  5. Místo 5 ze 7

    pleurální lalok

    Postranní lalok těla po obou stranách osního laloku.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  6. Místo 6 ze 7

    ocasní štít pygidium

    Zadní nečleněná část těla vzniklá splynutím několika článků.

    Definice ze slovníku.

    Číst dál

  7. Místo 7 ze 7

    střední hrot

    Ocasní štít je trojúhelníkovitý a vybíhá z osy v ostrý hrot. Je to jeden ze tří znaků, podle kterých se rod pozná.

    Slovník tenhle pojem jako heslo nemá; popis pochází z profilu rodu.

    Číst dál

Kdo je na snímku

Jedinec patří rodu Dalmanites (Barrande, 1852) z řádu Phacopida. Hruď má 11 článků, obvyklá délka rodu je 40–70 mm a oči jsou schizochroální – proto je jedním z míst na snímku právě oko. Z Česka rod doložený není, přestože ho popsal Barrande.

Co skládačka ukáže a co ne

Souřadnice sedmi bodů jsou odečtené z téhle jediné fotografie, ne odhadnuté podle obecného schématu. Na jiném kusu by seděly jinak, a kdyby se snímek vyměnil, musí se odečíst znovu. Druhé kolo s jiným rodem proto na webu není: souřadnice pro žádný další snímek v datech nejsou.

Cíl je bod, ne obrys části. Data nenesou tvar ani rozsah plochy, takže program nezná hranice glabely – trefa se počítá podle vzdálenosti od bodu a kolem každého bodu je proto kruh.

Volná líce a pleurální lalok jsou vyznačené jen na levé straně těla. Na pravé jsou tytéž části, ale bod pro ně v datech není a zrcadlit ho podle osy by znamenalo dopsat souřadnici, kterou nikdo neodečetl.

Snímek je pohled shora, takže spodní strana těla ve skládačce chybí: hypostom, končetiny ani žábra na něm vidět nejsou. Co je pod schránkou, rozebírá stavba těla.

Popis 6 částí ze 7 je doslovná definice ze slovníku. Střední hrot heslo ve slovníku nemá, proto u něj stojí text z profilu rodu, kde patří mezi tři znaky, podle kterých se rod pozná.

Úspěšnost platí jen pro jedno kolo a nikam se neukládá. Web běží bez serveru, takže neví, jak si vedou ostatní ani která část dělá čtenářům potíže. Kdo si chce tytéž body jen proklikat bez skládání, najde je na stránce stavba těla; pojmy dokola prověří kvíz.

Zdroje popisů částí

  1. Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
  2. Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
  3. Clarkson, E. N. K. (1979): The visual system of trilobites. Palaeontology, 22(1), s. 1–22.Popis holochroálních a schizochroálních očí.
  4. Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96. https://doi.org/10.1016/j.asd.2015.09.004Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
  5. Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
  6. The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.