abathochroální oko
Typ oka s malým počtem oddělených čoček, z nichž každá má vlastní rohovku. Znám je pouze u kambrických eodiskidů.
Slovník
Pojmy, na které při čtení narazíte.
85 hesel z paleontologie trilobitů. Každé je napsané tak, aby dávalo smysl samostatně, a odkazuje na kapitolu, která pojem rozebírá podrobněji.
A
agnostid
Drobný trilobit řádu Agnostida s dvěma hrudními články, stejně velkým hlavovým i ocasním štítem a obvykle bez očí.
antény
antennae
Pár článkovaných tykadel před ústy. U trilobitů se zachovávají jen výjimečně, protože nebyly zpevněné vápnitou schránkou.
Artiopoda
Skupina prvohorních členovců, do které se trilobiti řadí spolu s několika vyhynulými liniemi bez zvápenatělé schránky.
atheloptický soubor
Společenstvo trilobitů s redukovanýma nebo chybějícíma očima, vázané na hlubokou vodu pod dosahem světla.
B
Barrandien
Oblast mezi Prahou a Plzní se souvislým sledem usazenin od kambria po devon. Jméno nese po Joachimu Barrandovi.
bentos
Společenstvo organismů žijících na dně nebo v něm. Většina trilobitů patřila k bentosu.
biofacie
Soubor organismů typický pro určité prostředí. U trilobitů se biofacie používají k odhadu hloubky, ve které se sediment ukládal.
bioturbace
Promíchání sedimentu činností organismů. Silná bioturbace ničí jemné vrstvení, a tím i šanci na dobré zachování schránek.
biozóna
Vrstevní úsek vymezený výskytem určitého druhu nebo skupiny. Pro kambrium se používají zóny založené na trilobitech a agnostidech.
C
Cruziana
Ichnorod dvoulaločné rýhy v sedimentu, obvykle vykládaný jako stopa po rytí trilobita. Přiřazení ke konkrétnímu původci není možné.
D
Diplichnites
Ichnorod dvou řad drobných otisků po kráčení členovce. U trilobitů doprovází rýhy typu Cruziana.
dublet
doublure
Zahnutý okraj schránky, který přechází na spodní stranu těla. Nese hypostom a bývá zesílený.
dvojité stočení
Svinutí, při kterém se ocasní štít zasune pod hlavový a okraje se překryjí. Objevuje se hlavně v kambriu.
dvouvětevná končetina
biramous appendage
Končetina rozdělená na chodivou spodní a dýchací horní větev. Tuhle stavbu mají trilobiti na všech článcích za anténami.
E
ekdyze
Svlékání staré schránky, které členovci umožňuje růst. Jeden jedinec po sobě zanechá řadu svleček, takže nálezů je mnohem víc než zvířat.
endemit
Taxon omezený na jedno území. Mělkovodní trilobiti bývají endemičtí, zatímco rody z volné vody se najdou na několika kontinentech.
exuvie
Svlečená schránka. Od mrtvého těla se pozná podle rozpojených částí v typické poloze.
F
facie
Souhrn vlastností horniny, které vypovídají o prostředí jejího vzniku. Podle facie se odvozuje hloubka a energie prostředí.
G
glabela
Vyklenutá střední část hlavového štítu nad žaludkem. Její tvar a počet postranních rýh patří k nejdůležitějším určovacím znakům.
gonatoparijní šev
Lícní šev, který končí přímo v lícním koutu.
Gondwana
Jižní superkontinent prvohor. Česká pánev ležela v ordoviku u jeho severního okraje ve vysokých jižních šířkách.
H
hlavový štít
cephalon
Přední, nečleněná část těla vzniklá splynutím několika článků. Nese oči, lícní švy a na spodní straně hypostom.
holaspis
Poslední vývojové stadium, ve kterém už počet hrudních článků neroste. Zvíře dál zvětšuje jen velikost.
holochroální oko
Nejběžnější typ trilobitího oka: stovky až tisíce drobných čoček těsně vedle sebe pod jednou rohovkou.
hrbolek
tuberculum
Drobný výstupek na povrchu schránky. U některých rodů nese základnu smyslové štětinky.
hruď
thorax
Střední část těla složená z volně pohyblivých článků. Počet článků je pro většinu rodů stálý.
hypostom
Destička na spodní straně hlavového štítu před ústy. Způsob jejího uchycení souvisí se způsobem získávání potravy.
hypostomální šev
Spoj mezi hypostomem a dubletem hlavového štítu. Podle toho, zda existuje, se rozlišují typy uchycení hypostomu.
I
ichnofosilie
Zkamenělá stopa po činnosti organismu — chodba, rýha, otisk kráčení. Zaznamenává chování, ne tělo.
impendentní hypostom
Hypostom připojený ke štítu, ale posunutý dopředu proti přednímu okraji glabely. Vyskytuje se u dravých rodů.
instar
Vývojové stadium mezi dvěma svlékáními.
izopygní
Mající ocasní štít zhruba stejně velký jako hlavový.
K
kalcit
Uhličitan vápenatý, ze kterého je trilobití schránka i čočky jejich očí. Jeho dvojlomnost musela stavba oka vyrovnat.
končetina
Trilobiti měli pod tělem řadu dvouvětevných končetin: spodní chodivou větev a horní větev, která sloužila k dýchání.
konkrece
Zpevněné tělo v hornině, které vzniklo srážením minerálu kolem jádra. V konkrecích zůstávají schránky nezploštělé.
konterminantní hypostom
Hypostom pevně připojený k dubletu, jehož zadní okraj lícuje s předním okrajem glabely.
konvergence
Nezávislý vznik podobného znaku u nepříbuzných skupin. U trilobitů komplikuje klasifikaci, protože se opakovaně vyvíjely tytéž tvary.
koprolit
Zkamenělý trus. U trilobitů se ojediněle najde uvnitř schránky a je jedním z mála přímých dokladů o potravě.
kryptogeneze
Náhlé objevení skupiny v záznamu bez známých předchůdců. U trilobitů se týká jak jejich vzniku, tak nástupu několika řádů.
kutikula
Vnější vrstva těla členovce. U trilobitů byla prostoupená kalcitem, což je důvod, proč se tak dobře zachovala.
L
lem hlavového štítu
cephalic brim
Plochý okraj obklopující hlavový štít. U řádu Harpetida je nezvykle široký a hustě proděravělý.
lícní kout
Zadní boční roh hlavového štítu. Často z něj vybíhá lícní trn.
lícní šev
facial suture
Linie oslabení na hlavovém štítu, podél které se schránka při svlékání rozpojila. Podle jejího průběhu se rozlišují tři typy.
lícní trn
Výběžek vybíhající dozadu z lícního koutu. Jeho délka je u některých rodů určovacím znakem.
lícní úhel
Úhel, který svírá zadní a boční okraj hlavového štítu. Určuje, jak ostrý je lícní kout a odkud vybíhá lícní trn.
M
makropygní
Mající ocasní štít větší než hlavový.
meraspis
Vývojové stadium, ve kterém se mezi hlavový a ocasní štít postupně vsouvají nové hrudní články.
mikropygní
Mající ocasní štít výrazně menší než hlavový.
N
natantní hypostom
Hypostom volně uložený v měkké tkáni, bez pevného spojení se štítem. Odpovídá zvířeti, které zpracovávalo drobné částice.
O
ocasní štít
pygidium
Zadní nečleněná část těla vzniklá splynutím několika článků.
omatidium
Jednotka složeného oka: čočka se světločivnými buňkami pod ní. U trilobitů jich holochroální oko mívá stovky až tisíce.
ontogeneze
Vývoj jedince od vylíhnutí po dospělost.
opistoparijní šev
Lícní šev, který ústí na zadním okraji hlavového štítu za lícním koutem.
osní lalok
axis, rhachis
Střední podélný lalok těla, ve kterém ležela většina vnitřních orgánů. Ohraničují ho dvě podélné rýhy.
P
parafyletická skupina
Skupina, která nezahrnuje všechny potomky svého společného předka. Řád Ptychopariida je takto vedený otevřeně.
pelagický
Žijící ve volné vodě nad dnem. U trilobitů se odvozuje z velkých očí, lehké schránky a rozšíření napříč pánvemi.
Perunika
Označení pro mikrokontinent, na jehož okraji ležela v prvohorách česká pánev. Rozsah i samostatnost bloku jsou předmětem diskuse.
planktonní larva
Larva, která se vyvíjí ve vodním sloupci a šíří se proudy. Skupiny s planktonními larvami byly při vymírání zranitelnější.
pleurální lalok
Postranní lalok těla po obou stranách osního laloku.
pohlavní dvojtvárnost
Rozdíl ve stavbě těla mezi samci a samicemi. U trilobitů se prokazuje obtížně, protože chybí měkké části.
proparijní šev
Lícní šev, který ústí na bočním okraji hlavového štítu před lícním koutem.
protaspis
Nejmladší známé vývojové stadium: drobná destička necelý milimetr velká, ve které hlavový a ocasní štít ještě nejsou oddělené.
R
revize
Nové zpracování skupiny na základě prohlédnutého materiálu. Starší určení se při revizi často mění.
Rusophycus
Ichnorod krátké dvoulaločné prohlubně, vykládaný jako místo, kde se zvíře zarylo a chvíli setrvalo.
S
Salterova poloha
Typické uspořádání svlečky, ve kterém je hlavový štít převrácený a leží před zbytkem schránky.
sféroidální stočení
Způsob svinutí, při kterém se ocasní štít přiloží zespodu k hlavovému a tělo uzavře kouli.
shluk
Nakupení mnoha jedinců na malé ploše. Vykládá se jako svlékací nebo rozmnožovací shromáždění, případně jako posmrtné nahromadění proudem.
schizochroální oko
Oko s několika stovkami velkých, navzájem oddělených čoček, z nichž každá má vlastní rohovku. Vyskytuje se jen u podřádu Phacopina.
sklerit
Zpevněná destička tvořící část vnější kostry členovce.
sklerotizace
Zpevňování nové schránky po svlékání. Než proběhne, je zvíře měkké a bezbranné.
souvrství
Základní jednotka litostratigrafie: těleso hornin odlišitelné od okolí a mapovatelné v terénu.
stočení
enrollment
Svinutí těla tak, že se ocasní štít přiloží k hlavovému a měkká spodní strana zůstane uvnitř.
stratotyp
Profil, na kterém je mezinárodně definovaná hranice mezi dvěma stratigrafickými jednotkami. Bázi devonu určuje profil Klonk u Suchomast.
svlékací šev
Linie, podél které se schránka při svlékání rozpojí. U trilobitů jde hlavně o lícní švy a spoj mezi hlavovým štítem a hrudí.
T
terasovitá lišta
Nízký hřeben na povrchu schránky, probíhající rovnoběžně s okrajem. Funkce není jistá; uvažuje se o smyslové i mechanické roli.
trilobit
Vyhynulý mořský členovec třídy Trilobita s vápnitou hřbetní schránkou rozdělenou dvěma podélnými rýhami na tři laloky.
týlní kroužek
Zadní část glabely oddělená příčnou rýhou.
typový druh
Druh, kterým je rod definovaný. Když se rod rozdělí, jméno zůstane u skupiny obsahující typový druh.
V
velká ordovická biodiverzifikace
GOBE
Období ordoviku, ve kterém prudce vzrostl počet mořských rodů. U trilobitů se v něm objevují formy vázané na hlubokou vodu i na volnou hladinu.
vnitřní jádro
Výplň prostoru pod schránkou. Na jádře jsou vidět otisky vnitřní stavby, ale ne povrchový ornament.
vůdčí společenstvo
Opakující se sestava druhů, kterou lze použít k rozpoznání prostředí nebo stáří vrstvy.
vůdčí zkamenělina
Druh nebo rod, který žil krátce, byl hojný a rozšířený. Jeho nález umožňuje určit stáří vrstvy.
vymírání na konci permu
Největší známé vymírání v dějinách života, při kterém zanikly poslední rody trilobitů.
Z
žábra
Horní větev dvouvětevné končetiny nesoucí lamely pro výměnu plynů. Její dýchací funkci potvrdila studie Houa a kol.
Žádné heslo neodpovídá hledání.