Určování
Od nálezu ke jménu rodu.
Určování trilobita je čtení několika znaků v pevném pořadí. Barva, velikost ani místo nálezu mezi ně nepatří. Tahle stránka vede postupem, který zvládne i začátečník, a končí tam, kde začíná práce specialisty.
Zapište si lokalitu, vrstvu a datum dřív, než kus vyjmete. Nález bez těchto údajů se dá určit, ale nedá se použít. Podrobnosti shrnuje stránka jak hledat a sbírat.
1. Která část těla to vlastně je
Úplný trilobit je vzácný. Většina nálezů jsou jednotlivé díly, protože se zvíře svlékalo a po každém svlékání zanechalo rozpadlou schránku. Nejdřív tedy rozhodněte, co držíte:
- Hlavový štít nebo jeho střední část. Uprostřed je vyklenutá glabela, po stranách plochá pole. Tenhle díl nese nejvíc znaků.
- Volná líce. Úzký srpek s okem nebo bez něj, oddělený podél lícního švu. Nachází se často samostatně.
- Ocasní štít. Vějíř se střední osou a žebry. Určí se z něj čeleď, rod jen někdy.
- Hrudní články. Samostatně mají malou určovací hodnotu.
2. Kudy vede lícní šev
Šev je linie, podél které se hlava při svlékání rozpadla. Kde na okraji štítu ústí, patří k nejsilnějším znakům: dělí trilobity do velkých skupin ještě dřív, než začnete srovnávat tvary.
Rozlišují se tři případy podle toho, kde šev protne okraj hlavy vůči lícnímu koutu:
- Proparijní – šev ústí na bočním okraji před lícním koutem, takže kout zůstane na volné líci.
- Gonatoparijní – šev míří přímo do lícního koutu.
- Opistoparijní – šev ústí na zadním okraji za lícním koutem, takže kout zůstane na střední části hlavy.
Proparijní šev mají hlavně fakopidi, opistoparijní většina ostatních. Na otřelém povrchu šev nemusí být vidět vůbec; pak jděte rovnou k dalšímu kroku.
Foto Antonov, Public domain
3. Jak vypadá glabela
Sledujte tři věci a zapište si je, než začnete listovat atlasem:
- Rozšiřuje se glabela dopředu, zužuje se, nebo má rovnoběžné okraje?
- Kolik má párů postranních rýh a jak jsou hluboké?
- Je hladká, zrnitá, nebo pokrytá hrbolky?
Dopředu rozšířená glabela ukazuje na korynexochidy a část redlichiidů, dopředu zúžená na ptychopariidy. Kulovitě nafouklá glabela je znak, který se pamatuje snadno – má ji například Sphaerexochus.
4. Kolik má hrudních článků
Počet článků je u většiny druhů stálý, takže se dá použít k určení. Na neúplném materiálu je ale nepoužitelný – spočítat lze jen souvislou hruď. V atlasu vypadá rozdělení takto:
| Počet článků | Rodů v atlasu | Nejčastější řády |
|---|---|---|
| 2 nebo 3 | 2 | agnostidi |
| 4 až 7 | 8 | asafidi |
| 8 až 11 | 54 | fakopidi, proetidi |
| 12 až 17 | 20 | ptychopariidi, fakopidi |
| 18 a více | 3 | redlichiidi, proetidi |
5. Jaký je poměr obou štítů
Porovnejte délku hlavového a ocasního štítu. Rozlišují se tři stavy: mikropygní (ocasní štít výrazně menší), izopygní (oba zhruba stejné) a makropygní (ocasní větší). U zploštělého materiálu z břidlic je poměr spolehlivější než jakýkoli údaj o vyklenutí.
6. Porovnání s atlasem
Teprve teď otevřete atlas a použijte filtry: řád, období a způsob života. Každý profil má oddíl s určovacími znaky a upozornění na časté záměny. Když se nález shoduje s několika rody, je to normální stav – určení do rodu bývá strop toho, co lze z jednoho kusu vyčíst.
Pomůže i porovnání dvou rodů, které postaví jejich znaky vedle sebe do jedné tabulky.
Tytéž otázky klade i určovací klíč: ptá se postupně na počet hrudních článků, oči, lokalitu, stáří a délku a u každé odpovědi ukáže, kolik rodů po ní zbude. Kdo chce místo otázek přehled, najde všechny rody v jedné řaditelné tabulce znaků.
Co k určení nestačí
Barva. Odpovídá hornině a zvětrání, ne druhu. Velikost. Trilobit rostl celý život, takže menší kus může být mladší jedinec téhož druhu. Lokalita. Zužuje výběr, ale sama neurčuje – na jedné vrstvě se běžně vyskytuje deset i více rodů. Jediná fotografie z internetu. Bez znalosti vrstvy a bez srovnávacího materiálu vede ke shodě, která neplatí.
Kde určování končí
Do rodu se dostanete z dobře zachovaného hlavového štítu. Do druhu obvykle ne: rozlišují ho znaky jako počet čoček v oční řadě, hustota hrbolkování nebo tvar rýh, které se měří pod mikroskopem a porovnávají s typovým materiálem. U barrandienských trilobitů navíc řada starších jmen prošla revizí, takže i publikované určení může být zastaralé.
Když máte kus, který vypadá neobvykle, ukažte ho v muzeu. Postup shrnuje stránka o hledání a sběru.
Přehled řádů na jednu stránku
| Řád | Podle čeho ho poznáte |
|---|---|
| Agnostida | Drobní, slepí, se dvěma hrudními články. |
| Redlichiida | Nejstarší trilobiti: dlouhá hruď, srpovité oči, drobný ocasní štít. |
| Corynexochida | Glabela rozšířená dopředu, velký ocasní štít. |
| Ptychopariida | Nejpočetnější a nejméně vyhraněná skupina kambrických trilobitů. |
| Asaphida | Velký ocasní štít a spodní střední šev. |
| Harpetida | Široký děrovaný límec kolem hlavy. |
| Proetida | Poslední řád, který přežil až na konec permu. |
| Phacopida | Trilobiti se schizochroálníma očima a proparijními švy. |
| Lichida | Hrbolatý povrch a členitý ocasní štít. |
| Odontopleurida | Trny na okraji každého článku. |
Zdroje
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
- Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96. https://doi.org/10.1016/j.asd.2015.09.004Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
- Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
- Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.