trilobiti.infoInteraktivní
Řády se dají postavit na jednu osu a u každého si přečíst, podle čeho se pozná a co je na jeho vymezení sporné. Rodokmen tu není: příbuznost řádů web doloženou nemá, molekulární data u trilobitů neexistují a kreslit větve od oka nebude. Posuvník ukazuje, které řády v daném okamžiku žily – všech 10 naráz nežilo nikdy, nejvíc jich bylo 9.
Posuvníkem se vybere okamžik; zvýrazní se řády, které v něm žily.
Panel řádu
Kliknutím na pruh nebo na jméno v seznamu pod osou se tady otevře panel: znaky, kterými se řád pozná, rody z atlasu a to, co je na jeho vymezení sporné. Posuvník nad osou pak ukazuje, kdo z toho v daném okamžiku žil.
Nejvíc řádů naráz žije mezi 486,9 Ma a 443,1 Ma: 9 z 10.
Salter, 1864
Drobní, slepí, se dvěma hrudními články.
Agnostidi mají tělo dlouhé obvykle jen několik milimetrů a hlavový i ocasní štít téměř stejně velký. Mezi nimi leží pouze dva, výjimečně tři hrudní články. Většina rodů nemá oči ani lícní švy.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Zda agnostidi vůbec patří mezi trilobity, se řeší dodnes. Podle části autorů jde o samostatnou skupinu členovců blízkou trilobitům, podle jiných o odvozené trilobity, kteří druhotně ztratili oči. Nálezy končetin u rodu Agnostus tento spor spíš rozšířily, než ukončily.
Rody v atlasu
Richter, 1932
Nejstarší trilobiti: dlouhá hruď, srpovité oči, drobný ocasní štít.
Do tohoto řádu patří většina nejstarších známých trilobitů. Tělo je ploché a protáhlé, hruď má mnoho článků a ocasní štít je proti hlavovému nepatrný. Řád nepřežil kambrium.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Chybějící lícní švy u olenellidů se dají vyložit dvojím způsobem: buď jde o původní stav, ze kterého švy teprve vznikly, nebo o druhotnou ztrátu. Na volbě výkladu závisí, kde leží kořen celého trilobitího stromu.
Rody v atlasu
Kobayashi, 1935
Glabela rozšířená dopředu, velký ocasní štít.
Nápadným znakem je glabela, která se směrem k přednímu okraji rozšiřuje místo aby se zužovala. Ocasní štít bývá velký, u některých rodů stejně velký jako hlavový.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Řád je pravděpodobně umělý. Molekulární data k dispozici nejsou a znaky, podle kterých se vymezuje, se objevují i mimo něj, takže se jeho obsah v jednotlivých revizích výrazně mění.
Rody v atlasu
Swinnerton, 1915
Nejpočetnější a nejméně vyhraněná skupina kambrických trilobitů.
Ptychopariidi tvoří většinu druhů středního a svrchního kambria. Stavba těla je jednoduchá: kuželovitá glabela zúžená dopředu, mnoho hrudních článků a malý ocasní štít.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Skupina je otevřeně vedená jako parafyletická: shromažďuje rody, které nemají odvozené znaky žádného jiného řádu. Z ptychopariidů podle převažujícího názoru vzešla většina pozdějších trilobitů, takže jde spíš o rozvětvení než o ohraničený celek.
Rody v atlasu
Salter, 1864
Velký ocasní štít a spodní střední šev.
Asafidy spojuje šev, který na spodní straně hlavy dělí rostrální destičku na dvě části. Ocasní štít je velký, u mnoha rodů stejně velký jako hlavový. Ordovické vymírání přečkala z celého řádu jediná čeleď, raphiophoridi, a i ta mizí během siluru.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Zařazení čeledi Trinucleidae, tedy rodů se širokým děrovaným lemem hlavy, do asafidů část autorů odmítá. Pro tyto rody se navrhuje samostatné postavení; shoda zatím není.
Rody v atlasu
Ebach & McNamara, 2002
Široký děrovaný límec kolem hlavy.
Hlavový štít pokračuje do plochého lemu, který obklopuje celou přední část těla a dozadu se protahuje do dvou dlouhých výběžků. Lem je hustě prostoupený drobnými otvory.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Funkce otvorů v lemu není jistá. Vykládají se jako místa pro smyslové štětinky, jako součást filtračního aparátu, nebo jako způsob, jak odlehčit širokou plochu; pro žádný z těch výkladů zatím není doklad, který by ostatní vyloučil.
Rody v atlasu
Fortey & Owens, 1975
Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Proetidi jsou obvykle drobní trilobiti s klenutou hlavou a hladkým povrchem. Jako jediní přečkali devonské vymírání a jejich poslední rody mizí až s koncem permu.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Proč přežili právě proetidi, se vysvětluje jejich vazbou na mělká, dobře prokysličená prostředí a krátkým vývojem larev. Jde o hypotézu opřenou o rozšíření nálezů, ne o prokázaný mechanismus.
Rody v atlasu
Salter, 1864
Trilobiti se schizochroálníma očima a proparijními švy.
Nejnápadnější skupina paleozoických trilobitů. Podřád Phacopina má schizochroální oči s několika stovkami velkých, oddělených čoček – stavba, kterou nemá žádný jiný členovec.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Podřády Phacopina, Cheirurina a Calymenina se odlišují natolik, že část autorů považuje řád za nepřirozený. Společný je hlavně proparijní šev, který ale mohl vzniknout opakovaně.
Rody v atlasu
Moore, 1959
Hrbolatý povrch a členitý ocasní štít.
Lichidi mají hrubě hrbolatý až ostnitý povrch a ocasní štít rozdělený do několika párů výrazných laloků. Patří sem i největší známí trilobiti.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Vztah k řádu Odontopleurida je otevřený. Část autorů obě skupiny spojuje do jednoho řádu, jiní je drží odděleně; oba přístupy se v literatuře používají souběžně. Otevřený je i konec řádu: nejmladší datované nálezy v databázích sahají do givetu, kdežto zařazení lichidů mezi oběti kellwasserových událostí posouvá konec do frasnu.
Rody v atlasu
Fotografii nemá v atlasu ani jeden rod tohoto řádu, panel proto zůstává bez snímku.
Whittington, 1959
Trny na okraji každého článku.
Odontopleuridi jsou nejtrnitější trilobiti. Trny vybíhají z okraje hlavy, z konců hrudních článků i z ocasního štítu a u některých rodů jsou delší než samotné tělo.
Podle čeho se pozná
Co je sporné
Trny se obvykle vykládají jako obrana proti predátorům nebo jako opora na měkkém dně. Pro žádný z výkladů zatím není přímý doklad, který by ostatní vyloučil, a u jednotlivých rodů může platit něco jiného.
Rody v atlasu
Klasifikace, kterou web používá, je seznam 10 řádů, ne strom. Vztahy mezi řády se u trilobitů odvozují jen z tvaru schránky, protože žijící zástupce skupina nemá a molekulární data k ní nevedou; podrobněji o tom píše kapitola o příbuznosti trilobitů. Nakreslit větve by znamenalo vybrat jeden z několika souběžně používaných výkladů a vydávat ho za zjištěný stav. Osa proto ukazuje jen to, co v datech je: kdy který řád existoval, podle čeho se pozná a kde ani u samotného vymezení řádu shoda není.
Jak nejistá je hranice řádu, si jde přečíst v panelu u každého z nich. Sporný bod mají všechny: 10 z 10. U jedněch se řeší, jestli do skupiny vůbec patří trilobiti, u druhých to, jestli je skupina vůbec přirozená.
Pruh začíná a končí jedním číslem, jenže některé konce tak ostré nejsou. U řádu Lichida sám sporný bod říká, že poloha konce závisí na výkladu, a pruh to nakreslit neumí – proto je to napsané v panelu. Meze rodů i řádů web přebírá z uvedených prací a z databáze zkamenělin, takže se s revizemi budou posouvat.
Všech 10 řádů naráz na ose nikdy nestojí. Nejvíc jich žije mezi 486,9 Ma a 443,1 Ma, a to 9: Redlichiida končí v 497 Ma, kdežto 5 řádů se objevuje až v 486,9 Ma.
Počty rodů a čeledí v panelu měří atlas tohoto webu, ne skutečný obsah řádu. Popsaných rodů je mnohonásobně víc a jejich rozpad podle řádů web doložený nemá, takže by ho nemělo smysl kreslit. Údaj o pokrytí říká něco jiného: jakou část trvání řádu má atlas obsazenou aspoň jedním žijícím rodem. U řádu Phacopida je to 100 % trvání, u řádu Lichida jen 6 %, protože ho v atlasu zastupuje 1 rod z krátkého úseku. Když posuvník stojí mimo něj, panel to napíše místo toho, aby zůstal prázdný.
1 řád nemá v atlasu ani jeden rod s fotografií: Lichida. Panel proto zůstává bez snímku a doplní se, až se najde volně licencovaná fotografie určeného kusu.
Popis každého řádu, porovnání dvou vedle sebe i karty s rody jsou v přehledu řádů. Kdo v daném okamžiku žil i s mapou kontinentů, ukazuje cesta časem.