Odkud web bere svá tvrzení.

Bibliografie

Zobrazeno 77 položek bibliografie a 411 fotografií

Monografie

• Barrande, J. (1852–1911): Système silurien du centre de la Bohême. díly I–VIII. vlastním nákladem, Praha a Paříž. https://doi.org/10.5962/bhl.title.14776Základní popisné dílo české paleozoické fauny. Zdroj pro původní popisy většiny barrandienských rodů a pro Barrandovo sledování růstu trilobitů.
• Horný, R. – Bastl, F. (1970): Type specimens of fossils in the National Museum Prague. Volume 1: Trilobita. Národní muzeum, Praha.Soupis typového materiálu, včetně Barrandových exemplářů.
• Chlupáč, I. (1977): The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia. Rozpravy Ústředního ústavu geologického. 43.Revize českých fakopidních rodů.
• Müller, K. J. – Walossek, D. (1987): Morphology, ontogeny, and life habit of Agnostus pisiformis from the Upper Cambrian of Sweden. Fossils and Strata. 19, s. 1–124. https://doi.org/10.18261/8200075117-1987Jediné podrobně známé končetiny agnostida a doklady pro jeho způsob života.
• Šnajdr, M. (1980): Bohemian Silurian and Devonian Proetidae (Trilobita). Rozpravy Ústředního ústavu geologického. 45.Revize českých proetidů.
• Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.

Knihy

• Fortey, R. (2000): Trilobite! Eyewitness to Evolution. HarperCollins, Londýn. https://doi.org/10.5962/bhl.title.26091Přehledový výklad pro širší publikum od autora, který se trilobity zabývá odborně.
• Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.
• Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
• Levi-Setti, R. (2014): The Trilobite Book: A Visual Journey. University of Chicago Press.Fotografická dokumentace morfologie, zvláště očí.
• Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated. sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.

Články

• Adrain, J. M. a kol. (1998): Post-Cambrian trilobite diversity and evolutionary faunas. Science. 280, s. 1922–1925. https://doi.org/10.1126/science.280.5371.1922Rozdělení pokambrických trilobitů na dvě fauny s opačným průběhem pestrosti.
• Bergström, J. (1973): Organization, life and systematics of trilobites. Fossils and Strata. 2, s. 1–69. https://doi.org/10.18261/8200093301-1973-01Klasický rozbor stavby těla ve vztahu ke způsobu života.
• Bicknell, R. D. C. – Paterson, J. R. (2018): Reappraising the early evidence of durophagy and drilling predation in the fossil record. Biological Reviews. 93(2), s. 754–784.Kritický rozbor dokladů o predaci na trilobitech.
• Bicknell, R. D. C. – Pates, S. (2020): Exploring abnormal Cambrian-aged trilobites in the Smithsonian collection. PeerJ. 8, článek e8453. https://doi.org/10.7717/peerj.8453Soupis poškozených a zhojených schránek z jedné velké sbírky a rozbor toho, co z nich plyne o predaci.
• Cisne, J. L. (1975): Anatomy of Triarthrus and the relationships of the Trilobita. Fossils and Strata. 4, s. 45–63.Rekonstrukce vnitřní stavby a končetin z pyritizovaného materiálu.
• Clarkson, E. – Levi-Setti, R. – Horváth, G. (2006): The eyes of trilobites: the oldest preserved visual system. Arthropod Structure & Development. 35(4), s. 247–259. https://doi.org/10.1016/j.asd.2006.08.002Souhrn stavby a optiky trilobitího oka včetně kalcitových čoček.
• Clarkson, E. N. K. (1979): The visual system of trilobites. Palaeontology. 22(1), s. 1–22.Popis holochroálních a schizochroálních očí.
• Clarkson, E. N. K. – Levi-Setti, R. (1975): Trilobite eyes and the optics of Des Cartes and Huygens. Nature. 254, s. 663–667. https://doi.org/10.1038/254663a0Dvojdílná kalcitová čočka schizochroálního oka a korekce sférické vady.
• Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development. 45(2), s. 71–96. https://doi.org/10.1016/j.asd.2015.09.004Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
• Drage, H. B. (2019): Quantifying intra- and interspecific variability in trilobite moulting behaviour across the Palaeozoic. Palaeontologia Electronica. 22.2.34A. https://doi.org/10.26879/940Statistický rozbor proměnlivosti svlékacích konfigurací.
• Ebach, M. C. – McNamara, K. J. (2002): A systematic revision of the family Harpetidae (Trilobita). Records of the Western Australian Museum. 21, s. 235–267. https://doi.org/10.18195/issn.0312-3162.21(3).2002.235-267Vymezení řádu Harpetida a stavba lemu hlavového štítu.
• Esteve, J. – Hughes, N. C. – Zamora, S. (2011): Purujosa trilobite assemblage and the evolution of trilobite enrollment. Geology. 39(6), s. 575–578. https://doi.org/10.1130/g31985.1Doklady pro různé způsoby stočení a jejich vývoj.
• Esteve, J. a kol. (2017): Modelling enrolment in Cambrian trilobites. Palaeontology. 60(3), s. 423–432. https://doi.org/10.1111/pala.12294Modelový rozbor toho, které způsoby stočení dovoluje stavba těla.
• Fatka, O. – Budil, P. – Grigar, L. (2015): A unique case of healed injury in a Cambrian trilobite. Annales de Paléontologie. 101(4), s. 295–299. https://doi.org/10.1016/j.annpal.2015.10.001Zhojené zranění na kambrickém trilobitovi ze Skryjí a Týřovic.
• Fatka, O. – Budil, P. – Mikuláš, R. (2022): Healed injury in a nektobenthic trilobite: „Octopus-like“ predatory style in Middle Ordovician. Geologia Croatica. 75(2), s. 189–198. https://doi.org/10.4154/gc.2022.17Zhojené zranění na českém ordovickém trilobitovi a výklad způsobu útoku.
• Fatka, O. – Lerosey-Aubril, R. – Budil, P. – Rak, Š. (2012): Fossilised guts in trilobites from the Upper Ordovician Letná Formation (Prague Basin, Czech Republic). Bulletin of Geosciences. 87(1), s. 95–104. https://doi.org/10.3140/bull.geosci.1329Zachovaná trávicí soustava u trilobitů z letenského souvrství.
• Fortey, R. A. (1990): Ontogeny, hypostome attachment and trilobite classification. Palaeontology. 33(3), s. 529–576. https://www.biodiversitylibrary.org/part/174003Uchycení hypostomu jako opěrný znak klasifikace a jeho proměna během vývoje jedince.
• Fortey, R. A. (2014): The palaeoecology of trilobites. Journal of Zoology. 292(4), s. 250–259. https://doi.org/10.1111/jzo.12108Přehled způsobů života odvozených ze stavby těla, výskytu a paleogeografie.
• Fortey, R. A. (1985): Pelagic trilobites as an example of deducing the life habits of extinct arthropods. Transactions of the Royal Society of Edinburgh: Earth Sciences. 76, s. 219–230. https://doi.org/10.1017/s0263593300010452Doklady pro život ve vodním sloupci u rodů s obrovskýma očima.
• Fortey, R. A. – Hughes, N. C. (1998): Brood pouches in trilobites. Journal of Paleontology. 72(4), s. 638–649. https://doi.org/10.1017/s0022336000040361Výklad naduté přední části hlavy jako plodové komůrky a návrh pohlavní dvojtvárnosti.
• Fortey, R. A. – Chatterton, B. D. E. (1988): Classification of the trilobite suborder Asaphina. Palaeontology. 31(1), s. 165–222. https://www.biodiversitylibrary.org/part/173922Vymezení řádu Asaphida a znaků, na kterých stojí.
• Fortey, R. A. – Chatterton, B. D. E. (2003): A Devonian trilobite with an eyeshade. Science. 301, s. 1689. https://doi.org/10.1126/science.1088713Stříška nad zorným polem u rodu Erbenochile a její výklad jako clony proti světlu.
• Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1999): Feeding habits in trilobites. Palaeontology. 42(3), s. 429–465. https://doi.org/10.1111/1475-4983.00080Rozbor způsobů získávání potravy odvozený ze stavby hypostomu a končetin.
• Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata. 4, s. 227–239. https://doi.org/10.18261/8200049639-1975-14Původní vymezení řádu Proetida.
• Gishlick, A. D. – Fortey, R. A. (2023): Trilobite tridents demonstrate sexual combat at 400 Mya. Proceedings of the National Academy of Sciences. 120(4), e2119970120. https://doi.org/10.1073/pnas.2119970120Rozbor trojzubce rodu Walliserops včetně znetvořeného exempláře; výklad výběžku jako zbraně k soupeření uvnitř druhu.
• Gutiérrez-Marco, J. C. a kol. (2009): Giant trilobites and trilobite clusters from the Ordovician of Portugal. Geology. 37(5), s. 443–446.Obří ordovické exempláře a jejich hromadný výskyt.
• Hegna, T. A. – Martin, M. J. – Darroch, S. A. F. (2017): Pyritized in situ trilobite eggs from the Ordovician of New York (Lorraine Group): implications for trilobite reproductive biology. Geology. 45(3), s. 199–202.Zatím nejpřesvědčivější nález trilobitích vajíček.
• Holmes, J. D. – Budd, G. E. (2022): Reassessing a cryptic history of early trilobite evolution. Communications Biology. 5, článek 1240. https://doi.org/10.1038/s42003-022-04146-6Argument proti dlouhé skryté předkambrické historii trilobitů.
• Hou, J.-B. – Hughes, N. C. – Hopkins, M. J. (2021): The trilobite upper limb branch is a well-developed gill. Science Advances. 7(14), eabe7377. https://doi.org/10.1126/sciadv.abe7377Doklad, že horní větev končetiny sloužila k dýchání.
• Hughes, N. C. (2007): The evolution of trilobite body patterning. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 35, s. 401–434. https://doi.org/10.1146/annurev.earth.35.031306.140258Vývoj členění těla a proměnlivost počtu článků.
• Hughes, N. C. – Hong, P. S. – Hou, J. – Fusco, G. (2017): The development of the Silurian trilobite Aulacopleura koninckii reconstructed by applying inferred growth and segmentation dynamics. Frontiers in Ecology and Evolution. 5, článek 37. https://doi.org/10.3389/fevo.2017.00037Růstová studie na materiálu z Loděnic.
• Hughes, N. C. – Minelli, A. – Fusco, G. (2006): The ontogeny of trilobite segmentation: a comparative approach. Paleobiology. 32(4), s. 602–627. https://doi.org/10.1666/06017.1Srovnání vývojových sledů a přibývání článků během růstu.
• Chatterton, B. D. E. – Speyer, S. E. (1989): Larval ecology, life history strategies, and patterns of extinction and survivorship among Ordovician trilobites. Paleobiology. 15(2), s. 118–132. https://doi.org/10.1017/s0094837300009313Vztah mezi způsobem života larev a šancí skupiny přežít vymírání.
• Chlupáč, I. (1983): Trilobite assemblages in the Devonian of the Barrandian area and their relations to palaeoenvironments. Geologica et Palaeontologica. 17, s. 45–73.Vazba devonských společenstev na prostředí uvnitř pražské pánve.
• Jell, P. A. a Adrain, J. M. (2003): Available generic names for trilobites. Memoirs of the Queensland Museum. 48(2), s. 331–551. https://doi.org/10.5281/zenodo.16475295Katalog všech platně zveřejněných rodových jmen trilobitů s typovým druhem, původním nalezištěm a stářím. Web z něj bere typové druhy.
• Knell, R. J. – Fortey, R. A. (2005): Trilobite spines and beetle horns: sexual selection in the Palaeozoic?. Biology Letters. 1(2), s. 196–199. https://doi.org/10.1098/rsbl.2005.0304Srovnání trilobitích trnů s rohy brouků a úvaha o pohlavním výběru; web ji uvádí i s jejím slabým místem, totiž že pohlaví trilobita určit neumíme.
• Kraft, P. a kol. (2023): Uniquely preserved gut contents illuminate trilobite palaeophysiology. Nature. 622, s. 545–551. https://doi.org/10.1038/s41586-023-06567-7Obsah trávicí soustavy trilobita ze šáreckého souvrství; přímý doklad o potravě a o chemismu trávení.
• Laibl, L. – Fatka, O. – Crônier, C. – Budil, P. (2014): Early ontogeny of the Cambrian trilobite Sao hirsuta from the Skryje-Týřovice Basin, Barrandian area, Czech Republic. Bulletin of Geosciences. 89(2), s. 293–309. https://doi.org/10.3140/bull.geosci.1438Revize Barrandovy růstové řady druhu Sao hirsuta a vymezení larválních stadií.
• Lee, M. R. a kol. (2007): Magnesium-rich intralensar structures in schizochroal trilobite eyes. Palaeontology. 50(5), s. 1031–1037. https://doi.org/10.1111/j.1475-4983.2007.00710.xOdlišné složení spodní části čočky, tedy fyzikální podklad pro změnu indexu lomu.
• Losso, S. R. – Ortega-Hernández, J. (2022): Claspers in the mid-Cambrian Olenoides serratus indicate horseshoe crab-like mating in trilobites. Geology. 50(8).Zmenšené končetiny uprostřed těla vykládané jako přídržný orgán při páření.
• McCormick, T. – Fortey, R. A. (1998): Independent testing of a paleobiological hypothesis: the optical design of two Ordovician pelagic trilobites reveals their relative paleobathymetry. Paleobiology. 24(2), s. 235–253. https://doi.org/10.1666/0094-8373(1998)024[0235:itoaph]2.3.co;2Odvození hloubky, ve které rody žily, z optických vlastností očí.
• Miller, J. (1975): Structure and function of trilobite terrace lines. Fossils and Strata. 4, s. 155–178. https://doi.org/10.18261/8200049639-1975-09Stavba terasovitých lišt a výklad jejich funkce.
• Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology. 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
• Paterson, J. R. (2020): The trouble with trilobites: classification, phylogeny and the cryptogenesis problem. Geological Magazine. 157(1), s. 35–46.Kritický přehled sporů o klasifikaci a o náhlé objevení trilobitů v záznamu.
• Peng, S. – Babcock, L. E. – Robison, R. A. – Lin, H. – Rees, M. N. – Saltzman, M. R. (2004): Global Standard Stratotype-section and Point (GSSP) of the Furongian Series and Paibian Stage (Cambrian). Lethaia. 37, s. 365–379. https://doi.org/10.1080/00241160410002081Hranice furongianu ukotvená v profilu Paibi na prvním výskytu druhu Glyptagnostus reticulatus.
• Porter, S. M. (2007): Seawater chemistry and early carbonate biomineralization. Science. 316(5829), s. 1302. https://doi.org/10.1126/science.1137284Vazba mezi poměrem hořčíku a vápníku v mořské vodě a tím, který minerál si skupiny stavěly do koster.
• Raymond, P. E. (1922): A trilobite containing color markings. American Journal of Science. s5-4(24), s. 461–464. https://doi.org/10.2475/ajs.s5-4.24.461První popis barevného vzoru zachovaného na schránce trilobita.
• Rudkin, D. M. – Young, G. A. – Elias, R. J. – Dobrzanski, E. P. (2003): The world's biggest trilobite: Isotelus rex new species from the Upper Ordovician of northern Manitoba, Canada. Journal of Paleontology. 77(1), s. 99–112. https://doi.org/10.1666/0022-3360(2003)077<0099:twbtir>2.0.co;2Popis dosud největšího známého úplného trilobita.
• Servais, T. – Harper, D. A. T. (2018): The Great Ordovician Biodiversification Event (GOBE): definition, concept and duration. Lethaia. 51(2), s. 151–164. https://doi.org/10.1111/let.12259Novější vymezení velké ordovické biodiverzifikace a spor o její trvání.
• Schmalfuss, H. (1981): Structure, patterns and function of cuticular terraces in trilobites. Lethaia. 14, s. 331–341. https://doi.org/10.1111/j.1502-3931.1981.tb01107.xSrovnávací rozbor terasovitých lišt napříč skupinami.
• Schoenemann, B. – Clarkson, E. N. K. (2013): Discovery of some 400 million year-old sensory structures in the compound eyes of trilobites. Scientific Reports. 3, článek 1429. https://doi.org/10.1038/srep01429Nález vnitřní stavby oka zachované ve fosilii.
• Speyer, S. E. – Brett, C. E. (1985): Clustered trilobite assemblages in the Middle Devonian Hamilton Group. Lethaia. 18, s. 85–103. https://doi.org/10.1111/j.1502-3931.1985.tb00688.xRozbor hromadných nakupení a jejich možných příčin.
• Van Viersen, A. P. – Kloc, G. J. (2022): Functional morphology, coaptation and palaeoecology of Hollardops (Trilobita, Acastidae) from the Devonian of Morocco. Geologica Belgica. 25(3–4), s. 99–144. https://doi.org/10.20341/gb.2022.005Rozbor stavby těla rodu Hollardops a výklad způsobu, jakým získával potravu.
• Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae. 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
• Vannier, J. a kol. (2019): Collective behaviour in 480-million-year-old trilobite arthropods from Morocco. Scientific Reports. 9, článek 14941. https://doi.org/10.1038/s41598-019-51012-3Řady jedinců za sebou vykládané jako doklad hromadného pohybu.
• Whittington, H. B. – Almond, J. E. (1987): Appendages and habits of the Upper Ordovician trilobite Triarthrus eatoni. Philosophical Transactions of the Royal Society B. 317, s. 1–46. https://doi.org/10.1098/rstb.1987.0046Revize Cisneho rekonstrukce končetiny na pyritizovaném materiálu.
• Williams, J. S. (1930): A color pattern on a new Mississippian trilobite. American Journal of Science. s5-20(115), s. 61–64. https://doi.org/10.2475/ajs.s5-20.115.61Druhý doložený případ barevného vzoru, z karbonu Severní Ameriky.
• Zhang, X.-G. – Clarkson, E. N. K. (1990): The eyes of Lower Cambrian eodiscid trilobites. Palaeontology. 33, s. 911–932.Popis abathochroálního typu oka.

Kapitoly ve sbornících

• Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa. 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
• Fatka, O. – Mergl, M. (2009): The „microcontinent“ Perunica: status and story 15 years after conception. Geological Society, London, Special Publications. 325, s. 65–101. https://doi.org/10.1144/sp325.4Paleogeografická poloha české pánve v paleozoiku.
• Seilacher, A. (1970): Cruziana stratigraphy of „non-fossiliferous“ Palaeozoic sandstones. In: Trace Fossils. Geological Journal Special Issue. 3, s. 447–476.Výklad stop Cruziana a Rusophycus jako záznamu činnosti trilobitů.

Databáze

• Cohen, K. M. – Finney, S. C. – Gibbard, P. L. – Fan, J.-X. (2013, průběžně aktualizováno): The ICS International Chronostratigraphic Chart. Episodes. 36, s. 199–204; použité vydání v2026-06. https://stratigraphy.org/chartStáří hranic period a stupňů použité v celé časové škále na webu. Uvedené vydání se dá dohledat: tabulka nese číslo verze v záhlaví.
• Česká geologická služba (průběžně aktualizováno): Databáze významných geologických lokalit. https://lokality.geology.cz/Popis, stratigrafické zařazení a ochranný režim českých lokalit.
• Česká geologická služba (průběžně aktualizováno): Geologické lokality – mapová služba. https://mapy.geology.cz/geologicke_lokality/Zdroj údajů o ochranném režimu jednotlivých lokalit uváděných na webu.
• The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.

Webové zdroje

• Národní muzeum, Praha (průběžně aktualizováno): Paleontologické sbírky Národního muzea. https://www.nm.cz/Uložení typového a srovnávacího materiálu z Barrandienu.

Fotografie

Fotografie stahuje skript scripts/fetch-photos.mjs, který autora i licenci načítá přímo z rozhraní Wikimedia Commons, GBIF nebo iDigBio. Atribuce se tak neopisuje ručně a nemůže se rozejít s originálem. Snímky jsou zmenšené a převedené do formátu WebP; u 3 sbírkových snímků je navíc vybraný výřez s fosilií. Provedená úprava je uvedená u každé fotografie na stránce rodu.

• CC BY-SA 3.0 · 118
• CC BY-SA 4.0 · 73
• CC0 · 46
• CC0 1.0 · 28
• CC BY 4.0 · 22
• CC BY 2.0 · 21
• Public domain · 6
• CC BY-SA 2.5 · 2
• CC BY-SA 2.0 · 2
• CC BY-SA 3.0 fr · 2
• CC BY 3.0 · 1
• CC BY 2.5 · 1

Fotografie ke kapitolám

Jevy, které kapitoly popisují – lícní šev, oči, končetiny, svlékání, stočení, hypostom, stopy na dně a další – ukazuje web na fotografiích skutečných kusů. Web je nekreslí: nakreslený tvar se nedá ověřit.

Fotografie lokalit

Výchozy, lomy a údolí, ve kterých se nálezy dělají. Snímky návsí, kostelů a informačních tabulí web nepoužívá – geologii neukazují.

Paleogeografické mapy

Rozložení pevnin a moří v jednotlivých dobách na stránkách Cesta časem a Geologický čas. Jde o rekonstrukce, ne o měření: polohu desek dopočítává model a u starších dob se odhady mezi pracovišti liší.

Historické tabule

Na stránce o Joachimu Barrandovi jsou otištěné litografické tabule z prvního svazku díla Systême silurien du centre de la Bohême (1852). Dílo je volné a digitalizovala ho Národní knihovna. Tabule dokládají, jak Barrande zkameněliny vyobrazoval; k určování slouží fotografie u jednotlivých rodů.

• Systême silurien du centre de la Bohême, Vol. I. Planches, Pl. 11 – Joachim Barrande, Public domain, Commons
• Systême silurien du centre de la Bohême, Vol. I. Planches, Pl. 19 – Joachim Barrande, Public domain, Commons
• Systême silurien du centre de la Bohême, Vol. I. Planches, Pl. 38 – Joachim Barrande, Public domain, Commons

Jak citovat tento web

Texty na webu jsou přehledovou kompilací, ne původním výzkumem. Ve školní nebo odborné práci citujte přímo prameny uvedené u konkrétní stránky; tento web slouží jako rozcestník k nim.