Proetida · Aulacopleuridae
Aulacopleura
Drobný proetid s neobvykle dlouhou hrudí. Na loděnickém materiálu se změřil růst jednoho trilobitího druhu podrobněji než u kteréhokoli jiného.
Řád · Fortey & Owens, 1975
Proetida
Proetidi jsou obvykle drobní trilobiti s klenutou hlavou a hladkým povrchem. Jako jediní přečkali devonské vymírání a jejich poslední rody mizí až s koncem permu.
485,4–251,9 Ma · ordovik, silur, devon, karbon, perm
Znaky řádu
- tělo je malé, nejčastěji do tří centimetrů
- glabela je klenutá a dopředu zaoblená
- ocasní štít je zhruba stejně velký jako hlavový
- oči jsou dobře vyvinuté, holochroální
Kde není shoda
Proč přežili právě proetidi, se vysvětluje jejich vazbou na mělká, dobře prokysličená prostředí a krátkým vývojem larev. Jde o hypotézu opřenou o rozšíření nálezů, ne o prokázaný mechanismus.
Zdroje
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Fortey, R. A. — Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
Rody v atlasu
14 rodů z řádu Proetida
Proetida · Proetidae
Basidechenella
Devonský proetid, kterého Richter roku 1912 oddělil od rodu Dechenella. Novější fylogenetické analýzy jeho druhy rozdělují do několika nesouvisejících větví, takže vymezení rodu zůstává otevřené.
Proetida · Telephinidae
Carolinites
Drobný ordovický trilobit s velkýma očima, který žil v horních vrstvách oceánu. Druh Carolinites genacinaca má nejširší doložené rozšíření ze všech trilobitů – najdete ho na všech ordovických kontinentech v pásu kolem rovníku.
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Proetida · Aulacopleuridae
Cyphaspis
Drobný trilobit s kulovitě nafouklou glabelou, jedenácti hrudními články a trnem na šestém osním kroužku. V Česku patří k fauně koněpruského útesu.
Proetida · Proetidae
Dechenella
Devonský proetid s hustě členěným ocasním štítem a zřetelnými rýhami na glabele. Kayser ho roku 1880 zavedl jako skupinu uvnitř rodu Phillipsia; z Česka je doložený z čelechovických vápenců na Moravě.
Proetida · Phillipsiidae
Ditomopyge
Trilobit svrchního karbonu a permu s hruškovitou vyklenutou glabelou a devíti hrudními články. Patří k posledním rodům, které se dožily druhé poloviny permu.
Proetida · Phillipsiidae
Griffithides
Karbonský trilobit s nápadně vyklenutou, téměř kulovitou hlavou. Jméno se sto let používalo pro širokou směs karbonských proetidů a otázku jeho typového druhu musela řešit nomenklaturní komise.
Proetida · Aulacopleuridae
Otarion
Drobný proetid s nafouklou glabelou a dlouhými lícními trny. Jeho typový druh pochází z českého siluru a byl popsán devatenáct let před prvním svazkem Barrandova díla.
Proetida · Phillipsiidae
Paladin
Karbonský trilobit s devíti hrudními články, jeden z mála rodů, které v mělkých mořích po devonu zbývaly. Jméno jeho typového druhu se dostalo až před Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu.
Proetida · Proetidae
Proetus
Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít — a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.
Proetida · Phillipsiidae
Pseudophillipsia
Poslední rozšířený rod trilobitů. Z changhsingu, závěrečného stupně permu, jsou z celé třídy známé jen dva rody a tenhle je z nich ten, který se nachází po celé Tethydě.
Proetida · Scharyiidae
Scharyia
Drobný proetid s nápadně malým ocasním štítem, popsaný z českého siluru. Jméno typového druhu na nepoměr obou štítů přímo odkazuje.
Proetida · Proetidae
Warburgella
Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.