Sphaerexochus

Určovací znaky

1. Glabela je nafouklá do polokoule a v hlavovém štítu zabírá největší šířku.
2. Postranní rýha S1 je hluboká a ostře se stáčí dozadu k týlnímu kroužku, zbylé dvě rýhy jsou jen naznačené.
3. Volné líce jsou malé a téměř svislé, lícní trny chybějí nebo jsou zakrnělé.
4. Osní část těla je nápadně široká, u ocasního štítu zabírá skoro polovinu šířky.
5. Hruď je krátká a její pleury končí krátkými, dolů zahnutými hroty.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Karbonátové plošiny a jejich okraje v mělkých šelfových mořích. České nálezy pocházejí z vápenců a vápnitých břidlic motolského a kopaninského souvrství.

Potrava. Široký hypostom s mírně vyklenutým středem odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou kořist nebo zbytky na povrchu dna. O složení potravy neexistuje přímý doklad.

Ve světě. Evropa, Severní Amerika, Asie a Austrálie. Rozbory rozšíření sfaerexochinů kladou nálezy na východní Laurentii, do Avalonie, do Čech a na jangťský blok, tedy na pánve oddělené otevřeným oceánem.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Loděnice
• Praha-Řeporyje

Glabela rodu Sphaerexochus je nafouklá do polokoule a přerůstá zbytek hlavového štítu tak, že volné líce klesají po jejích bocích skoro svisle. Jméno rod popisuje přesně: sphaira je koule, exochos vyčnívající.

Podle čeho rod poznáte

Kulovitá glabela stačí k určení rodu i na neúplném materiálu, a to i proto, že bývá hladká a lesklá, zatímco okolní části schránky jsou jemně zrnité. Z rýh je zřetelná jen přední, označovaná S1: je hluboká a ostře se stáčí dozadu k týlnímu kroužku. Zbývající dvě rýhy jsou naznačené jen mělkými prohlubněmi a na otřelém povrchu je nenajdete.

Ostatní části těla jsou proti hlavě nenápadné. Hruď je krátká, pleury končí krátkými dolů zahnutými hroty a ocasní štít je malý, s několika páry drobných okrajových výběžků – stavba typická pro cheiruridy v čele s rodem Cheirurus, jen zmenšená.

Rod popsaný z Čech, nalézaný po celém světě

Typový druh Sphaerexochus mirus popsal Ernst Beyrich roku 1845 na materiálu z českého siluru; v téže práci vznikl i rod Cheirurus. Druhový přívlastek mirus, tedy podivuhodný, se vztahuje právě k tvaru glabely. Irský popis Sphaerexochus calvus z roku 1846 se dnes považuje za synonymum téhož druhu.

V Barrandienu se rod vyskytuje v motolském souvrství, kde ho zastupuje typový druh, a v kopaninském souvrství, kde jej nahrazuje S. paramirus. Na motolské vrstvy se dostanete ve výchozech u Loděnic, na kopaninské ve starých lomech v Řeporyjích.

Rozšíření, které se špatně vysvětluje

Nálezy rodu pocházejí z pánví, které od sebe v ordoviku a siluru dělil otevřený oceán: z východní Laurentie, z Avalonie, z české pánve a z jangťského bloku jižní Číny. Pro zvíře, které žilo na dně a nemělo stavbu těla vhodnou k plavání, je takové rozšíření obtížně vysvětlitelné jinak než přes larvální stadia unášená proudy. Jde o výklad odvozený z rozmístění nálezů, ne z nálezu larev samotných; obecněji se způsobu života larev věnuje přehled řádu Phacopida.

Stočení do koule

Nafouklá glabela a široká osní část dávají tělu profil, který se při stočení uzavírá do téměř dokonalé koule. U některých druhů rodu je na spodní straně hlavy vyvinutá rýha, do které při stočení zapadá první hrudní pleura – tedy zámek, který stočené tělo drží pohromadě. Přítomnost takového zámku patří ke znakům, podle kterých se druhy rodu rozlišují.