Proetida · Phillipsiidae
Liobole
Drobný proetid ze spodnokarbonského kulmu. V Česku patří k mála rodům, které dokládají, že trilobiti u nás nekončí devonem.
Proetida · Phillipsiidae
Archegonus
Karbonský proetid, na kterém stojí členění spodnokarbonských trilobitů. Rod se dělí na řadu podrodů a jeho jméno proto v literatuře pokrývá širší okruh zvířat.
Stratigrafický rozsah
358,9-330,3 Ma · karbon
Spodní karbon, stupně tournai a visé. Rod patří k nejhojnějším trilobitům kulmských pánví.
- Typový druh
- Archegonus aequalis (Meyer, 1831)
- Velikost
- 10–30 mm
- Hrudní články
- 9
- Způsob života
- obyvatel hlubšího šelfu
- V Česku
- doložen
Fotografie rodu Archegonus
ZvětšitDvě schránky karbonského trilobita rodu Archegonus v tmavé hornině.
Foto: The Virtual Fossil MuseumLicence: CC BY-SA 4.0Úpravy: Převod do formátu WebP.
Určovací znaky
- Povrch schránky je jemně zrnitý, u některých podrodů s nízkými hrbolky.
- Glabela se dopředu zužuje a je od lící oddělená zřetelnými rýhami.
- Ocasní štít má osu s osmi až dvanácti kroužky a zřetelná postranní žebra.
- Oči jsou dobře vyvinuté a posazené blízko glabely.
Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.
Pozor na záměnu
Od rodu Liobole se odlišuje zrnitým povrchem a počtem kroužků na ocasním štítu. Určení do podrodu, na kterém stojí stratigrafické použití, je prací se srovnávacím materiálem.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Kulmské jílovce a droby, tedy hlubší pánev s rychlým přínosem materiálu. Vápnité polohy uvnitř sledu obsahují nejhojnější faunu.
Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které sbíralo drobné částice z povrchu dna.
Ve světě. Kulmské pánve Evropy od Britských ostrovů po Polsko, dále severní Afrika. Rozšíření odpovídá pásu pánví podél variského orogénu.
Způsob života. Obyvatel hlubšího šelfu: obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu. Stejně žilo 8 z 87 rodů atlasu.
České lokality
Rod Archegonus zavedl Hermann Burmeister roku 1843, tedy v době, kdy se karbonští trilobiti teprve začínali třídit. Jméno se od té doby používá široce a řada druhů se pod ním vede jen v podrodovém zařazení.
Podle čeho rod poznáte
Celkovým tvarem se rod neliší od ostatních kulmských proetidů: oválné tělo, devět hrudních článků, hlavový a ocasní štít zhruba stejné délky. Rozhodují drobnosti – jemně zrnitý povrch, zřetelné rýhy kolem glabely a počet kroužků na ose ocasního štítu.
Praktický důsledek: na zploštělém materiálu z kulmských břidlic se určení často zastaví u čeledi. Kdo chce jít dál, potřebuje nezploštělý kus z vápnité polohy.
Rod jako sběrná kategorie
Členění spodnokarbonských proetidů se opírá o drobné znaky ocasního štítu a hlavy, a proto se s každou revizí mění. Archegonus se dělí na několik podrodů, které jiní autoři vedou jako samostatné rody. Ve starší literatuře proto jméno pokrývá širší okruh zvířat než dnes a určení ze sbírkových etiket je nutné brát s rezervou. Podobný osud potkal většinu jmen zavedených v devatenáctém století; obecně ho popisuje heslo o revizi.
Poslední sto milionů let
Karbonští proetidi jsou už jen zbytkem toho, co bylo v ordoviku. Rody jako Archegonus nebo Liobole drží skupinu při životě až do permu, ale v pestrosti ani v počtu se ordovickým faunám nepřibližují.
Zařazení
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Zdroje
- Jell, P. A. a Adrain, J. M. (2003): Available generic names for trilobites. Memoirs of the Queensland Museum, 48(2), s. 331–551. https://doi.org/10.5281/zenodo.16475295Katalog všech platně zveřejněných rodových jmen trilobitů s typovým druhem, původním nalezištěm a stářím. Web z něj bere typové druhy.
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239. https://doi.org/10.18261/8200049639-1975-14Původní vymezení řádu Proetida.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Vyzkoušet
Tenhle rod na interaktivních stránkách
Interaktivní
Kdo žil ve stejné době
4 rody z atlasu mají rozsah, který se s tímhle překrývá. Řazeno podle délky překryvu, ne podle abecedy – nahoře jsou tedy ty, se kterými se Archegonus potkával nejdéle.
- CummingellaProetida · překryv 28,6 Ma
- GriffithidesProetida · překryv 28,6 Ma
- LioboleProetida · překryv 28,6 Ma
- PaladinProetida · překryv 28,6 Ma
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Proetida · Phillipsiidae
Paladin
Karbonský trilobit s devíti hrudními články, jeden z mála rodů, které v mělkých mořích po devonu zbývaly. Jméno jeho typového druhu se dostalo až před Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu.