Griffithides

Určovací znaky

1. Glabela je silně vyklenutá a dopředu rozšířená, takže hlava působí téměř kulovitě.
2. Postranní rýhy glabely jsou setřelé nebo zcela chybějí.
3. Hruď má devět článků a ocasní štít je zhruba stejně velký jako hlavový.
4. Povrch hlavy nese jemné zrnění; lícní trny jsou krátké nebo chybějí.
5. Osa ocasního štítu je úzká a dosahuje téměř k zadnímu okraji.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělká karbonátová dna karbonských šelfů. Typový materiál pochází z uhelného vápence severního Irska; v Česku je rod uváděný ze spodního karbonu Moravy.

Potrava. Drobná ústní oblast odpovídá zvířeti, které z povrchu dna sbíralo jemné částice. Přímý doklad o potravě u karbonských proetidů chybí a výklad se opírá o srovnání se staršími, lépe známými rody.

Ve světě. Karbon Britských ostrovů, Spojených států, Německa, Belgie, Španělska, Polska, Ukrajiny a Ruska. Z Česka pochází ojedinělý údaj ze spodnokarbonských vrstev na Moravě.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

Hlava rodu Griffithides je nafouklá jako kulička. Glabela se dopředu rozšiřuje, vyklenuje se nad úroveň lící a její postranní rýhy jsou setřelé, takže celý přední díl působí jako hladká polokoule. Podle toho nese jeden z nejčastěji uváděných druhů jméno globiceps, tedy kulohlavý.

Podle čeho rod poznáte

Vyklenutí hlavy je znak, který funguje i na neúplném materiálu, a v tom je jeho hodnota – karbonští trilobiti se nacházejí skoro výhradně po částech. Hruď má devět článků, ocasní štít je zhruba stejně velký jako hlavový a jeho úzká osa dosahuje téměř k zadnímu okraji.

Rozdíl proti rodu Ditomopyge je v předtýlní oblasti: ta má u ditomopyginů zřetelně oddělený střední a dva postranní laloky, zatímco tady jsou nezřetelné. Proti rodu Paladin rozhoduje míra vyklenutí glabely a délka lícních trnů.

Sto let jako sběrný koš

Portlock zavedl jméno roku 1843 ve zprávě o geologii hrabství Londonderry. Během následujícího století se pod ně ukládala většina karbonských trilobitů se stejným celkovým tvarem – americké druhy, ruské, španělské, i takové, které dnes patří do jiných podčeledí. Teprve revize dvacátého století je rozdělily mezi rody Ditomopyge, Ameura, Paladin a další.

Nejistota sahá až k základům: který druh je pro rod typový, se stalo předmětem případu předloženého Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu, ve kterém byl navržen druh Griffithides longiceps Portlock, 1843. Praktický důsledek je ten, že určení „Griffithides sp.“ ve starším soupisu nebo na etiketě znamená hlavně „karbonský proetid“ a k dnešnímu vymezení rodu se vztahovat nemusí. Databázové rozpětí zasahující do permu je zbytkem téhož zvyku.

V Česku

Rod je z Česka doložený jediným záznamem ze spodního karbonu Moravy, z březinského souvrství v okolí Moravského krasu, a to v rámci podrodu Kulmogriffithides. Barrandien do té doby už dávno nebyl mořem – devonská sedimentace pražské pánve skončila a karbonské mořské uloženiny se v Česku zachovaly jen na Moravě a ve Slezsku. Z týchž vrstev pochází i většina českých nálezů rodu Cummingella.

Proč jsou karbonští trilobiti tak jednotvární

Rody čeledi Phillipsiidae se od sebe liší detaily glabely a ocasního štítu, ne celkovým vzhledem. Po devonských vymíráních zbyl z celé třídy jediný řád Proetida a s ním jediný stavební plán: drobné tělo do několika centimetrů, klenutá hlava, devět nebo deset článků, ocasní štít velký zhruba jako hlavový. Zbývajících sto milionů let existence trilobitů se odehrálo uvnitř tohoto úzkého rámce.