Proetida · Phillipsiidae
Archegonus
Karbonský proetid, na kterém stojí členění spodnokarbonských trilobitů. Rod se dělí na řadu podrodů a jeho jméno proto v literatuře pokrývá širší okruh zvířat.
Proetida · Phillipsiidae
Liobole
Drobný proetid ze spodnokarbonského kulmu. V Česku patří k mála rodům, které dokládají, že trilobiti u nás nekončí devonem.
Stratigrafický rozsah
358,9-330,3 Ma · karbon
Spodní karbon, stupně tournai a visé. Rod se objevuje krátce po devonském vymírání a mizí ještě před koncem mississippu.
- Typový druh
- Liobole glabra (Holzapfel, 1889)
- Velikost
- 8–25 mm
- Hrudní články
- 9
- Způsob života
- obyvatel hlubšího šelfu
- V Česku
- doložen
Fotografie rodu Liobole
Zvětšit2 fotografieZploštělá schránka drobného karbonského trilobita rodu Liobole v jemnozrnné hornině.
Foto: AtmosPhysicistLicence: CC BY-SA 4.0Úpravy: Zmenšení při zachování poměru stran a převod do formátu WebP.
ZvětšitKompletní jedinec v desce shora, patrný hlavový i ocasní štít; sběr A. A. Scaife, jihozápadní Anglie.
Foto: AtmosPhysicistLicence: CC BY-SA 4.0Úpravy: Zmenšení při zachování poměru stran a převod do formátu WebP.
Určovací znaky
- Povrch schránky je hladký až velmi jemně zrnitý, bez hrbolků a trnů.
- Glabela se dopředu zužuje a je zaoblená; postranní rýhy jsou mělké.
- Ocasní štít má zřetelnou osu s několika kroužky a hladká postranní pole.
- Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké, hruď má devět článků.
Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.
Pozor na záměnu
Od ostatních kulmských proetidů, hlavně od rodu Archegonus, se odlišuje hladkým povrchem a členěním ocasního štítu. Na otřelém materiálu z břidlic je rozdíl často nečitelný.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Jílovce a droby kulmské pánve, tedy hlubší, rychle zanášené prostředí. Vápnité polohy uvnitř jílovců obsahují hojnou faunu.
Potrava. Drobné tělo a stavba hypostomu odpovídají zvířeti, které sbíralo částice z povrchu dna. Přímý doklad o potravě chybí.
Ve světě. Kulmské pánve střední a západní Evropy, zejména Rýnské břidličné pohoří a Nízký Jeseník. Rozšíření sleduje pás hlubších pánví na severním okraji variského orogénu.
Způsob života. Obyvatel hlubšího šelfu: obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu. Stejně žilo 8 z 87 rodů atlasu.
České lokality
Karbonské trilobity si málokdo spojí s Českem, protože pozornost patří Barrandienu. V kulmských jílovcích Nízkého Jeseníku ale trilobiti jsou – jen jich je málo, jsou drobní a patří výhradně k proetidům.
Podle čeho rod poznáte
Tělo je malé a nenápadné: oválné, hladké, s hlavovým a ocasním štítem zhruba stejné délky. Glabela se dopředu zužuje a její postranní rýhy jsou tak mělké, že na zploštělém materiálu často zaniknou.
Nejpoužitelnějším znakem zůstává povrch. Zatímco příbuzný Archegonus bývá jemně zrnitý, u rodu Liobole je schránka hladká. Rozdíl je malý a na kusech z břidlic ho lze přehlédnout, takže určení do rodu vyžaduje dobré zachování.
Trilobiti po devonu
Devonské vymírání skončilo pro všechny řády kromě proetidů. Karbonské rody proto vypadají podobně: drobné tělo, hladký povrch, žádné trny. Není to náhoda – přežila jediná linie a její stavba těla určila, jak trilobiti vypadali posledních sto milionů let své existence. Průběh popisuje kapitola ústup po ordoviku.
České nálezy
Materiál pochází z kulmu Nízkého Jeseníku, kde se v jílovcích vyskytují vápnité polohy s hojnou faunou. Nejznámější je Oblík u Dívčího Hradu na Bruntálsku. Prostředí je tu jiné než v barrandienských vápencích: hlubší pánev rychle zanášená materiálem z rostoucího pohoří.
Zařazení
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Zdroje
- Jell, P. A. a Adrain, J. M. (2003): Available generic names for trilobites. Memoirs of the Queensland Museum, 48(2), s. 331–551. https://doi.org/10.5281/zenodo.16475295Katalog všech platně zveřejněných rodových jmen trilobitů s typovým druhem, původním nalezištěm a stářím. Web z něj bere typové druhy.
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239. https://doi.org/10.18261/8200049639-1975-14Původní vymezení řádu Proetida.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Vyzkoušet
Tenhle rod na interaktivních stránkách
Interaktivní
Kdo žil ve stejné době
4 rody z atlasu mají rozsah, který se s tímhle překrývá. Řazeno podle délky překryvu, ne podle abecedy – nahoře jsou tedy ty, se kterými se Liobole potkával nejdéle.
- ArchegonusProetida · překryv 28,6 Ma
- CummingellaProetida · překryv 28,6 Ma
- GriffithidesProetida · překryv 28,6 Ma
- PaladinProetida · překryv 28,6 Ma
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Proetida · Phillipsiidae
Griffithides
Karbonský trilobit s nápadně vyklenutou, téměř kulovitou hlavou. Jméno se sto let používalo pro širokou směs karbonských proetidů a otázku jeho typového druhu musela řešit nomenklaturní komise.