Cummingella

Určovací znaky

1. Hruď má devět článků a ocasní štít je o něco menší než hlavový.
2. Glabela se dopředu zužuje a od širokého předního lemu ji odděluje zřetelná rýha.
3. Oči jsou velké a srpovitě protažené, posazené blízko glabely.
4. Lícní trny jsou dlouhé a tenké, u úplných exemplářů sahají podél hrudi dozadu.
5. Osa ocasního štítu je úzká, s deseti až patnácti kroužky, a okraj nese plochý lem bez trnů.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělká karbonátová moře spodního karbonu. V Británii a Belgii jde o vápence a vápnité břidlice uhelného vápence, na Moravě o vápence Moravského krasu.

Potrava. Hypostom nepřirostlý k přednímu okraji hlavy odpovídá u proetidů sběru drobných částic ze dna. Velikost očí ukazuje na zvíře aktivní za světla; přímý doklad o složení potravy chybí.

Ve světě. Spodní karbon západní a střední Evropy – Britské ostrovy, Belgie, Německo, Francie, Španělsko – dále Rusko, Slovinsko, Japonsko a Spojené státy.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

Uhelný vápenec Britských ostrovů a Belgie obsahuje trilobity v množství, které se po devonu už nikde neopakuje. Většina z nich patří rodu Cummingella – drobnému phillipsiidovi s devíti hrudními články, dlouhými lícními trny a širokým lemem před glabelou.

Podle čeho rod poznáte

Hlava je nejprůkaznější. Glabela se dopředu zužuje a od širokého plochého lemu ji odděluje zřetelná rýha, takže mezi vrcholem glabely a předním okrajem zůstává výrazný pruh. To rod odlišuje od Griffithides, u kterého glabela dosahuje téměř k okraji a lem prakticky chybí.

Oči jsou velké a srpovitě protažené, posazené blízko glabely. Lícní trny jsou dlouhé a tenké a na úplných exemplářích sahají podél hrudi dozadu. Ocasní štít je o něco menší než hlavový a nese úzkou osu s deseti až patnácti kroužky.

Praktický problém je stav materiálu. Karbonské vápence obsahují téměř výhradně rozpadlé svlečky, takže sběratel má v ruce hlavový štít bez ocasního nebo naopak. Určení do rodu podle jediné části zůstává u této čeledi otevřené.

Rod vzniklý dělením

Reed vyčlenil rod roku 1942 z tehdy velmi široce pojatého rodu Phillipsia, do kterého se sto let ukládala většina karbonských trilobitů Evropy. Šlo o součást stejné vlny revizí, ze které vzešly i rody Paladin a Ameura.

Vymezení se upravuje dodnes. Rod se dělí na podrody, jednotlivé druhy se mezi ním a příbuznými rody stěhují a nová jména k němu přibývají i v posledních letech. Rozsah rodu uvedený v jednom soupisu proto neodpovídá tomu v druhém.

V Česku

České nálezy pocházejí ze spodního karbonu Moravy. Doložené jsou z okolí Mokré u Brna a z Moravského krasu, kde se ve visé ukládaly vápence a kde spolu s trilobity vystupují ramenonožci, mechovky a krinoidi. Ve stejné oblasti je z březinského souvrství uváděný i rod Griffithides.

Na klasických barrandienských lokalitách rod hledat nelze. Pražská pánev byla v karbonu dávno souší a české nálezy z tohoto období pocházejí výhradně z moravskoslezské oblasti.

Kam až rod dosáhl

Naprostá většina nálezů leží ve spodním karbonu. Jednotlivé záznamy ze spodního permu ze Slovinska, Ruska a Spojených států posouvají rozsah rodu o desítky milionů let dál, jsou ale ojedinělé a stojí na malém počtu exemplářů. Zda jde o skutečné přežívání rodu, nebo o konvergentně podobná zvířata jiné příbuznosti, zůstává otevřené. Obecný obraz úbytku trilobitů po devonu shrnuje kapitola ústup po ordoviku.