Elrathia

Určovací znaky

1. Schránka je hladká, vejčitá a dozadu se zužuje; povrch nenese hrbolky ani trny.
2. Hruď má u typového druhu třináct článků, jejichž konce jsou zaoblené, ne vybíhavé do trnů.
3. Ocasní štít má čtyři osní prstence a dlouhý koncový díl; jeho zadní okraj je uprostřed zřetelně vykrojený.
4. Lícní trny jsou krátké a sahají jen k prvním hrudním článkům.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápnité břidlice uložené ve špatně provětrávané pánvi. Materiál pochází z poloh, ve kterých ostatní dnová fauna chybí nebo je vzácná.

Potrava. Stavba hypostomu a končetin odpovídá sběrači organických částic z povrchu sedimentu. Vzhledem k prostředí se uvažuje i o potravní síti nezávislé na fotosyntéze, tedy o vazbě na bakterie žijící ze sirných sloučenin.

Ve světě. Laurentie, tedy dnešní Severní Amerika: Utah, Britská Kolumbie, Alabama a severní Grónsko. Mimo tento kontinent rod doložený není.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

Pokud jste někdy drželi trilobita v ruce, byla to se značnou pravděpodobností Elrathia kingii. Z wheelerského souvrství u Delty v Utahu se tento druh těží komerčně už desítky let; jediný sběratel odhadl svůj celoživotní výnos na milion a půl kusů. Tím se rod dostal do situace, kterou nemá žádný jiný trilobit: je zároveň nejběžnějším muzejním exponátem i předmětem podrobného ekologického rozboru.

Podle čeho rod poznáte

Schránka je hladká, vejčitá a dozadu se zužuje. Glabela se zužuje dopředu a má tři páry postranních rýh – stavba typická pro ptychopariidy, která sama o sobě rod neurčí. Rozhodují proto detaily zádi.

U typového druhu má hruď třináct článků a jejich konce jsou zaoblené, bez trnů. Ocasní štít nese čtyři osní prstence a dlouhý koncový díl a jeho zadní okraj je uprostřed vykrojený do mělkého zářezu. Druh E. marjumi má oproti tomu dvanáct článků, pět prstenců a okraj nevykrojený. Určit rod z jediného ocasního štítu bez znalosti počtu hrudních článků se nedoporučuje.

Proč je jich tolik

Hromadný výskyt druhu E. kingii není náhoda ani jen otázka zachování. Vrstvy, ve kterých se najde, obsahují téměř výhradně jeho – ostatní dnová fauna z nich mizí. Rozbor prostředí ukázal, že tyto polohy vznikaly v pásmu mezi vodou chudou kyslíkem a vodou bez kyslíku, tedy v prostředí, které bylo pro většinu tehdejších bezobratlých neobyvatelné.

Elrathia je nejstarší známý obyvatel tohoto pásma. Jak si v něm dýchání zajišťovala, není přímo doložené, ale vysoký počet hrudních článků s dobře vyvinutými žaberními větvemi končetin odpovídá zvířeti, které potřebovalo velkou dýchací plochu. Podobnou strategii měl ve svrchním kambriu rod Olenus, u kterého se navíc uvažuje o soužití se sirnými bakteriemi.

Co se z jednoho druhu dá spočítat

Statistiku, která je u většiny trilobitů nemožná, tu umožňuje počet kusů. Z wheelerských vrstev se dá sestavit souvislá růstová řada od několikamilimetrových larev po dospělce kolem čtyř centimetrů a sledovat, jak se během růstu měnily proporce hlavy a ocasního štítu. Podobně podrobně je z jediné lokality prozkoumaný jen silurský rod Aulacopleura z Loděnic.

Zároveň je E. kingii učebnicovým příkladem toho, jak sběratelský trh a věda mohou pracovat s týmž materiálem. Komerční lomy zpřístupnily vrstvy, které by jinak nikdo neotevřel; cenou za to je, že u velké části muzejních kusů chybí přesný stratigrafický údaj.