Interaktivní

Přiložte kartu a uvidíte pravou velikost.

Obrazovka neví, jak je velká. Posuvníkem na ní nastavíte šířku platební karty, tím se zjistí, kolik bodů připadá na milimetr, a teprve pak se dá rod vykreslit v délce, kterou uvádí jeho profil. Dokud kalibraci neprovedete, ukazuje stránka jen čísla – měřítko by bez ní lhalo.

Nastavte měřítko obrazovky

Prohlížeč fyzickou velikost svých bodů nezná, a proto ji musíte změřit vy. Stačí jednou: nastavené měřítko si prohlížeč zapamatuje a použije i příště.

Vybraný rod v pravé velikosti

Obrazovka není zkalibrovaná, takže velikost sedět nemůže. Čísla u rodu platí i tak: jsou to délky z profilů rodů.

Kalibrace i vykreslení potřebují JavaScript. Bez něj zůstávají čitelné délky všech rodů níže; na jedné ose je najdete na stránce velikosti rodů.

Délky všech rodů atlasu

Čísla platí bez ohledu na kalibraci: jsou to obvyklé délky dospělých jedinců z profilů rodů. Za středníkem je největší doložený kus, pokud ho profil uvádí.

Agnostus4–10 mm
Agraulos10–30 mm
Ampyx15–40 mm
Ananaspis20–45 mm
Archegonus10–30 mm
Asaphus3–10 cm
Aulacopleura8–25 mm
Basidechenella15–40 mm
Bohemoharpes15–50 mm
Bumastus4–12 cm; až 15 cm
Calymene15–50 mm
Carolinites8–20 mm
Ceraurus10–50 mm; až 13 cm
Colpocoryphe20–70 mm
Comura40–80 mm
Conocoryphe20–60 mm
Cromus20–50 mm
Cryptolithus10–25 mm; až 30 mm
Cummingella10–30 mm
Cyclopyge15–40 mm
Cyphaspis8–25 mm
Dalmanites40–70 mm
Dalmanitina30–90 mm
Deanaspis8–20 mm
Dechenella15–50 mm
Dicranurus20–50 mm; až 80 mm
Ditomopyge10–30 mm
Drotops6–15 cm; až 20 cm
Eccaparadoxides25–90 mm
Ectillaenus20–80 mm
Eldredgeops25–60 mm
Ellipsocephalus12–30 mm
Elrathia15–35 mm; až 50 mm
Encrinurus20–60 mm
Eoharpes15–30 mm
Erbenochile30–50 mm
Flexicalymene20–45 mm
Greenops25–40 mm
Griffithides15–40 mm
Harpes20–50 mm
Hollardops30–90 mm
Hydrocephalus4–15 cm; až 20 cm
Hypodicranotus10–30 mm
Cheirurus30–80 mm
Illaenus3–10 cm
Isotelus8–30 cm; až 72 cm
Kettneraspis15–35 mm; až 50 mm
Koneprusia10–30 mm; až 45 mm
Liobole8–25 mm
Marrolithus8–25 mm
Nobiliasaphus4–12 cm
Odontochile5–10 cm; až 15 cm
Odontopleura8–20 mm; až 30 mm
Ogygopsis40–90 mm; až 12 cm
Olenellus25–80 mm
Olenoides30–90 mm; až 10 cm
Olenus10–30 mm; až 40 mm
Onnia15–30 mm; až 40 mm
Ormathops15–45 mm
Otarion5–20 mm
Paladin10–30 mm
Paradoxides5–25 cm; až 45 cm
Peronopsis4–12 mm
Phacops20–60 mm
Placoparia20–45 mm; až 60 mm
Pricyclopyge15–35 mm
Prionocheilus10–35 mm
Proetus10–35 mm
Pseudophillipsia15–40 mm
Psychopyge40–90 mm
Ptychoparia30–50 mm; až 70 mm
Radiaspis10–25 mm; až 40 mm
Redlichia3–12 cm; až 25 cm
Reedops20–60 mm
Remopleurides10–40 mm
Sao10–30 mm
Scutellum30–90 mm
Selenopeltis5–12 cm; až 16 cm
Scharyia8–25 mm
Schizoproetus10–35 mm
Sphaerexochus15–40 mm
Terataspis40–60 cm; až 70 cm
Thysanopeltis25–70 mm
Triarthrus15–35 mm; až 50 mm
Trimerus5–20 cm
Walliserops30–60 mm
Warburgella10–30 mm

Co pruh ukazuje a co ne

Délka z profilu je délka dospělého jedince podél osy těla a je to vždy rozpětí, ne jedno číslo. U rodu Ceraurus je horní mez 5krát větší než dolní (10–50 mm). Mladší jedinci téhož rodu bývají mnohonásobně menší, takže nález kratší než pruh proti určení nemluví – rozhodují znaky, na které se ptá určovací klíč.

Přerušované pokračování pruhu kreslí stránka jen u 24 rodů, u kterých profil největší doložený kus uvádí. U zbylých 63 chybí a dopočítat se nedá. Nejdelší pruh na stránce patří rodu Isotelus: obvykle 8–30 cm, největší doložený kus 72 cm.

U 12 rodů poznámka v profilu říká, že se do délky počítají i trny; vykreslený pruh u nich tedy není délka samotného těla. U rodu Selenopeltis je to napsané výslovně. Poznámku k rozměrům má 83 rodů z 87 a stránka ji vypisuje beze změny pod vybraným rodem.

Poznámka u některých rodů rovnou přiznává, že číslo je odhad. Nejdelší obvyklou délku v atlasu má Terataspis, 40–60 cm. Jeho profil k tomu dodává: „Údaj vychází z rekonstrukce složené z izolovaných částí; úplný jedinec známý není a odhady se liší o desítky procent.“

Fotografie u vybraného rodu je skutečný kus, ale zvětšit se na pravou velikost nedá: k snímkům web délku exempláře zapsanou nemá a nejsou pořízené v jednotném měřítku. Proto zůstává vedle pruhu v pevné velikosti.

Vedle rodu kreslí stránka jen předměty s normovaným rozměrem: platební kartu podle ISO/IEC 7810 ID-1, která má na šířku 85,6 mm, a krátkou stranu listu A4 podle ISO 216, tedy 21 cm. Mince, sirka ani tužka mezi nimi nejsou, protože pro jejich rozměry web žádný doklad nemá. Obě normy jsou technické předpisy, ne odborné práce, takže v seznamu zdrojů pod stránkou nejsou.

Do šířky karty se vejde 67 rodů z 87. Delší rody vyjedou za okraj okna a pás se s nimi dá posunout vodorovně; zmenšit je a tvrdit, že jde o pravou velikost, by nemělo smysl. Poměry mezi všemi rody najdete na jedné ose na stránce velikosti rodů.

Kalibrace platí jen pro to přiblížení, při kterém vznikla. Když stránku přiblížíte prsty, měřítko se přepočítá samo; když změníte přiblížení prohlížeče nebo okno přesunete na jinou obrazovku, stránka to pozná a pruhy schová, dokud měřítko nenastavíte znovu.

Zdroje rozměrů

Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Rudkin, D. M. – Young, G. A. – Elias, R. J. – Dobrzanski, E. P. (2003): The world's biggest trilobite: Isotelus rex new species from the Upper Ordovician of northern Manitoba, Canada. Journal of Paleontology, 77(1), s. 99–112. https://doi.org/10.1666/0022-3360(2003)077<0099:twbtir>2.0.co;2Popis dosud největšího známého úplného trilobita.
Gutiérrez-Marco, J. C. a kol. (2009): Giant trilobites and trilobite clusters from the Ordovician of Portugal. Geology, 37(5), s. 443–446.Obří ordovické exempláře a jejich hromadný výskyt.