Walliserops

Určovací znaky

1. Z čela glabely vybíhá dlouhý stvol zakončený třemi hroty, který u úplných exemplářů míří dopředu a vzhůru.
2. První dva hrudní články nemají na koncích trny, zatímco všechny další ano.
3. Ocasní štít lemují párové výběžky uspořádané po obvodu, jak je u podčeledi Asteropyginae obvyklé.
4. Stavba trojzubce se mezi druhy liší: dlouhý a prohnutý u druhu Walliserops trifurcatus, kratší u druhu Walliserops hammii.
5. Souměrnost těla je porušená pravidelně, ne náhodně; u druhu Walliserops hammii se týlní trn stáčí do jedné strany.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Karbonátové a jílovité dno mělkého moře, které v devonu pokrývalo severní okraj Gondwany. Souvrství Timrhanrhart u Foum Zguid poskytuje prostorově zachované exempláře, u kterých se dochovaly i tenké výběžky.

Potrava. Trojzubec se dlouho vykládal jako nástroj k prohrabávání dna. Nález jedince se čtyřmi hroty, který přesto dorostl obvyklé velikosti, tento výklad oslabil: zvíře se uživilo i s deformovaným výběžkem.

Ve světě. Pohoří Antiatlas na jihu Maroka, zejména okolí Foum Zguid a Jbel Gara el Zguilma v údolí Draa. Odjinud rod doložený není, a z Česka tedy také ne.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

Z čela hlavy rodu Walliserops vyrůstá stvol zakončený třemi hroty. U dobře zachovaných exemplářů je delší než hlavový štít a míří dopředu a vzhůru, takže zvíře muselo výběžek při chůzi držet nad dnem. Rod popsal Pierre Morzadec v roce 2001 a pojmenoval ho po göttingenském paleontologovi Otto Walliserovi.

Podle čeho rod poznáte

Trojzubec je jediný spolehlivý znak. Zbytek těla se od ostatních marockých asteropygin liší jen v maličkostech: jedenáct hrudních článků, párové výběžky po obvodu ocasního štítu, schizochroální oči. Jedna maličkost je ale užitečná – první dva hrudní články na rozdíl od ostatních nekončí trnem.

Popsané jsou čtyři druhy: Walliserops trifurcatus, W. hammii, W. tridens a W. lindoei, k tomu několik dosud nepopsaných forem z jiných poloh. Liší se hlavně délkou a prohnutím trojzubce, tedy právě tím znakem, který rod definuje.

Nesouměrnost, která není chyba

U rodu se pravidelně objevují odchylky od zrcadlové souměrnosti. Nejnápadnější je u druhu Walliserops hammii, jehož týlní trn se stáčí do jedné strany. Kdyby šlo o poškození nebo o chorobný růst jednotlivce, mířilo by stočení u každého kusu jinam; místo toho se opakuje stejně u exempláře za exemplářem, což ukazuje na stavbu danou dědičně.

Nabízí se výklad, že nesouměrnost souvisí s nošením trojzubce: stočením se výběžek dostane mimo osu pohybu a zvířeti se snáz drží nad dnem. Je to výklad, ne měření – kloubní plochy ani stopy po vlečení výběžku po dně známé nejsou.

Souboj, ne lopata

Trojzubec se dlouho vykládal jako rýč na prohrabávání kalu, jako obrana nebo jako smyslový orgán. Gishlick a Fortey rozhodli spor v roce 2023 rozborem dvaceti exemplářů druhu Walliserops trifurcatus, mezi nimiž byl jeden znetvořený: místo tří hrotů měl čtyři, protože se levý hrot podruhé rozdvojil a odsunul pravý do šikmé polohy. Ten jedinec přesto dorostl obvyklé velikosti. Kdyby na výběžku závisel příjem potravy, deformace by se na růstu projevila.

Autoři pak porovnali tvar trojzubce s rohy brouků nosorožíků – tedy se strukturami, o jejichž použití v soubojích mezi samci není pochyb – a zjistili, že se pohybuje ve srovnatelném rozsahu tvarů. Vyložili trojzubec jako zbraň k soupeření uvnitř druhu a označili ho za nejstarší doložený případ svého druhu.

Slabé místo výkladu je pohlaví. U trilobitů ho neumíme určit, takže pohlavní dvojtvárnost nelze prokázat přímo; z nálezů se dá číst jen rozdělení tvarů a velikostí. Stejnou úvahu použili Knell a Fortey už v roce 2005 pro hlavové trny rodů z čeledi Raphiophoridae, mezi které patří i Ampyx. Výklady trnů jako obrany proti dravcům rozebírá kapitola stočení a obrana; pro trilobity obecně platí, že doklady predace jsou méně jednoznačné, než se dřív soudilo.