Ananaspis

Určovací znaky

1. Glabela se dopředu rozšiřuje a přední okraj přesahuje přes okraj hlavového štítu, takže hlava vypadá při pohledu shora uťatá.
2. Povrch glabely i osní části nese hrubé oddělené hrbolky, mezi kterými zůstává hladká plocha.
3. Oči jsou schizochroální, s malým počtem velkých čoček v několika svislých řadách.
4. Hruď má jedenáct článků a lícní trny chybějí, takže obrys těla je souvisle oválný.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápnité kaly a vápence mělkých šelfových moří. V Barrandienu se nachází ve vápnitých břidlicích a hlíznatých vápencích motolského a kopaninského souvrství.

Potrava. Konterminantní hypostom odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou kořist nebo zbytky na povrchu dna. Přímý doklad o potravě, například obsah trávicí soustavy, u rodu neexistuje.

Ve světě. Kromě Čech je rod doložený z Britských ostrovů, Skandinávie, Severní Ameriky a Austrálie. Rozšíření odpovídá mělkovodním karbonátovým pánvím siluru na několika kontinentech.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Barrandovské skály
• Praha-Řeporyje
• Loděnice

Rod Ananaspis je ukázkou toho, jak se mění obsah dobře známého jména. Barrande popsal roku 1852 z českého siluru druh Phacops fecundus. Sto patnáct let poté Campbell ukázal, že se od ostatních fakopidů liší natolik, že mu patří samostatný rod, a fecunda se stala jeho typovým druhem.

Podle čeho rod poznáte

Hlava je klenutá a glabela se dopředu rozšiřuje tak, že přesahuje přední okraj štítu. Při pohledu shora proto hlava nekončí obloukem, ale zdánlivě uťatě. Povrch glabely nese hrubé hrbolky, které se navzájem nedotýkají – mezi nimi zůstává hladká plocha, což je při dobrém zachování dobře patrné a odlišuje rod od jemněji zrnitých fakopidů.

Hruď má jedenáct článků, což u podřádu Phacopina platí skoro bez výjimky, takže samotný počet k určení nestačí. Lícní trny chybějí a tělo tvoří souvislý ovál.

Oči s malým počtem velkých čoček

Oči jsou schizochroální: tvoří je několik desítek velkých, navzájem oddělených čoček uspořádaných do svislých řad. Počet řad a počet čoček v řadě patří u fakopidů k druhovým znakům, a právě na nich stojí odlišení rodu od příbuzných. Stavbě tohoto typu oka se věnuje kapitola oči a vidění.

České nálezy

V Barrandienu se rod vyskytuje v silurských jednotkách pražské pánve. Materiál pochází z vápnitých břidlic a hlíznatých vápenců v okolí Loděnic, z lomů v Řeporyjích a ze sledu odkrytého na Barrandovských skalách.

Barrandův původní materiál je uložený v Národním muzeu a při pozdějších revizích českých fakopidů posloužil jako srovnávací základ. Revize Chlupáčova z roku 1977 zpřesnila, které z Barrandových druhů do rodu skutečně patří a které se přesunuly jinam; ve starší literatuře proto stejná zvířata najdete pod jménem Phacops.