Proetida · Aulacopleuridae
Otarion
Drobný proetid s nafouklou glabelou a dlouhými lícními trny. Jeho typový druh pochází z českého siluru a byl popsán devatenáct let před prvním svazkem Barrandova díla.
trilobiti.infoProetida · Scharyiidae
Drobný proetid s nápadně malým ocasním štítem, popsaný z českého siluru. Jméno typového druhu na nepoměr obou štítů přímo odkazuje.
Stratigrafický rozsah
458,2-388 Ma · ordovik, silur, devon
Od svrchního ordoviku (stupeň sandb) do středního devonu (stupeň eifel). Těžiště výskytu leží v siluru; ordovické záznamy jsou vzácné a část z nich čeká na revizi.
Fotografie tohoto rodu na webu není. Ve volně licencovaných sbírkách zatím žádná použitelná není a kresbu web nenabízí – nakreslený tvar se nedá ověřit. Jak vypadají jiné rody téhož řádu, ukazuje Proetida.
Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.
Prostředí. Vápence a vápnité břidlice mělkých šelfových moří. České nálezy pocházejí z motolského a kopaninského souvrství pražské pánve.
Potrava. Stavba hypostomu odpovídá drobnému zvířeti, které sbíralo částice z povrchu sedimentu. Vzhledem k velikosti těla se uvažuje o potravě z jemného detritu; přímý doklad chybí.
Ve světě. Kromě Čech je rod uváděný z Německa, Španělska, Maroka a střední Asie. Sled výskytů sleduje karbonátové pánve na severním okraji Gondwany a v perigondwanských blocích.
Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.
Rod Scharyia patří k drobným trilobitům, kterých je v silurských vápencích pražské pánve hodně, ale kterým se v přehledech obvykle nedostane víc než zmínky. Popsal ho Alois Přibyl roku 1946 a typovým druhem se stala Scharyia micropyga, kterou o téměř sto let dříve popsali Hawle a Corda z českého materiálu.
Rozhoduje nepoměr obou štítů. Hlavový štít je velký a klenutý, ocasní proti němu nepatrný – druhový přívlastek micropyga přesně to popisuje. U trilobitů není takový nepoměr sám o sobě vzácný, ale u proetidů, kde bývají oba štíty zhruba stejné, na sebe upozorní.
Glabela je hladce klenutá a její postranní rýhy jsou tak mělké, že na otřelém povrchu zanikají. Povrch schránky je jemně zrnitý; hrubé hrbolky ani trny rod nemá, takže při špatném zachování zbývá jen obrys a poměr štítů.
Rod se vyskytuje ve stejných vrstvách jako Otarion a další drobní proetidi. Odlišení jednotlivých rodů podle izolovaných štítů je práce pro srovnávací materiál a mikroskop, ne pro terénní určení. Materiál z jedné vrstvy proto často zůstává určený jen do čeledi.
Přibylovy a Šnajdrovy revize českých proetidů zpřesnily, co do rodu patří. Řada jmen z devatenáctého století se při nich přesunula jinam, takže starší určení ze sbírek nelze přebírat bez ověření.
Proetida je jediný řád, který přečkal devonské vymírání a dožil se konce permu. Rody jako Scharyia jsou z tohoto pohledu členy skupiny, která přežila všechny ostatní – souvislosti shrnuje kapitola ústup po ordoviku.
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Souvislosti
Vyzkoušet
Interaktivní
59 rodů z atlasu má rozsah, který se s tímhle překrývá. Řazeno podle délky překryvu, ne podle abecedy – nahoře jsou tedy ty, se kterými se Scharyia potkával nejdéle.
Snadná záměna
Proetida · Aulacopleuridae
Drobný proetid s nafouklou glabelou a dlouhými lícními trny. Jeho typový druh pochází z českého siluru a byl popsán devatenáct let před prvním svazkem Barrandova díla.
Proetida · Aulacopleuridae
Drobný trilobit s kulovitě nafouklou glabelou, jedenácti hrudními články a trnem na šestém osním kroužku. V Česku patří k fauně koněpruského útesu.
Proetida · Proetidae
Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.
Proetida · Proetidae
Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.