Reedops

Určovací znaky

1. Glabela je dopředu protažená a přesahuje přední okraj hlavy; její obrys je delší a nižší než u rodu Phacops.
2. Oči jsou schizochroální, s velkými oddělenými čočkami, ale v poměru k hlavě menší než u rodu Phacops.
3. Lícní trny chybějí a zadní kouty hlavy jsou zaoblené, jak je u čeledi Phacopidae pravidlem.
4. Hruď má jedenáct článků, ocasní štít je půlkruhový, bez hrotu a menší než hlavový.
5. Postranní rýhy glabely jsou setřelé; zřetelné zůstávají jen dvě zadní příčné rýhy.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápencové dno pražské pánve od mělkých útesových poloh po hlubší kalové facie. Rod prochází několika souvrstvími s výrazně odlišným prostředím, což je mezi devonskými trilobity pánve neobvyklé.

Potrava. Stavba ústního ústrojí odpovídá dravci nebo mrchožroutovi stejně jako u ostatních fakopidů. Přímý doklad o potravě, tedy obsah trávicí trubice nebo stopa po požírání, z rodu známý není.

Ve světě. Čechy a Maroko dávají většinu známých nálezů. Dále je rod doložený z Alžírska, Kyrgyzstánu, Číny, Austrálie, Kanady a ze severozápadní Argentiny.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

• Koněprusy

Reedops je devonský protějšek toho, čím je Paradoxides pro české kambrium: rod, na který v pražské pánvi narazíte dřív než na kterýkoli jiný fakopid. Větší část popsaných druhů pochází z Barrandienu a popisovali je Barrande, Hawle s Cordou a ve dvacátém století Ivo Chlupáč.

Podle čeho rod poznáte

Hlava je protáhlejší a nižší než u rodu Phacops. Glabela se dopředu rozšiřuje a přesahuje přední okraj, ale její převis je mírnější a celý obrys hlavy působí spíš klínovitě než kulovitě. Oči jsou schizochroální a v poměru k hlavě menší. Lícní trny chybějí, hruď má jedenáct článků a ocasní štít je půlkruhový, bez hrotu.

Většina nálezů jsou samostatné hlavové štíty — schránka se po smrti rozpadala podél lícních švů a spojení hlavy s hrudí bylo slabé. Na určení to naštěstí stačí, protože rozdíly mezi barrandienskými druhy leží právě v proporcích hlavy. Nestačí to ale na určení podle jediného kusu: povrch glabely bývá ve vápenci obroušený a rozdíly mezi druhy se pohybují v mezích, které pokryje i vnitrodruhová proměnlivost.

Rod, po kterém se jmenuje celé společenstvo

Ivo Chlupáč rozdělil trilobitová společenstva barrandienského devonu podle prostředí, ve kterém se ukládala, a jedno z pragských pojmenoval podle dvou rodů, které v něm převažují: Reedops–Odontochile. Odpovídá dvorecko-prokopským a řeporyjským vápencům, tedy kalovým polohám pánve mimo útesová tělesa. Totéž společenstvo pokračuje i do zlíchovských vápenců.

Rod se zároveň objevuje v koněpruských vápencích, tedy v útesovém prostředí, které má jinak faunu výrazně odlišnou. Tahle šíře je u devonských fakopidů pánve neobvyklá a dělá z rodu použitelné vodítko napříč faciemi — právě proto, že není na jednu z nich vázaný.

Oči, na kterých se měřilo zorné pole

Barrandienské exempláře tří druhů — Reedops cephalotes, R. sternbergi a R. bronni — mají oči zachované tak dobře, že se na nich dá pracovat s jednotlivými čočkami. Euan Clarkson na nich koncem šedesátých let změřil velikost a rozložení čoček a z úhlů, pod kterými jsou nasazené, odvodil, jaký výsek okolí oko pokrývalo. Vnitřní stavba čoček se přitom ukázala odlišná od té, kterou má Phacops latifrons, a bližší uspořádání u starších ordovických předchůdců.

Jde o jeden z mála případů, kdy se optika trilobitího oka počítala z českého materiálu. Obecnému výkladu schizochroálního oka se věnuje kapitola oči a vidění.

Až do Jižní Ameriky

Mimo Čechy a Maroko je rod vzácný, o to zajímavější je jeho nález v argentinské Precordilleře. Tamní exempláře se podobají typovému druhu Reedops bronni natolik, že se z nich odvozuje pragské stáří vrstev — a zároveň výměna fauny mezi oblastí, do které patří Barrandien, a jihoamerickou malvinokafrickou oblastí, jejíž fauna je jinak nápadně odlišná. Rod se tak dostal do role stratigrafického ukazatele mimo území, kde je běžný.