trilobiti.info

Proetida · Proetidae

Schizoproetus

Richter, 1912

Proetid ze silurských a devonských vápenců. Typový druh rodu popsal Smyčka roku 1895 z moravských Čelechovic, takže rodové jméno je vázané na české naleziště.

Stratigrafický rozsah

432,9-382,3 Ma · silur, devon

Od siluru (stupeň sheinwood) do středního devonu (stupeň givet). Těžiště výskytu leží v devonu.

Typový druh
Schizoproetus celechovicensis (Smyčka, 1895)
Velikost
10–35 mm
Hrudní články
10
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Fotografie tohoto rodu na webu není. Ve volně licencovaných sbírkách zatím žádná použitelná není a kresbu web nenabízí – nakreslený tvar se nedá ověřit. Jak vypadají jiné rody téhož řádu, ukazuje Proetida.

Určovací znaky

  1. Glabela se dopředu zužuje a nese tři páry mělkých postranních rýh.
  2. Ocasní štít má zřetelnou osu a několik párů žeber, která nedosahují k okraji.
  3. Povrch je jemně zrnitý; hrubé hrbolky ani trny rod nemá.
  4. Hlavový a ocasní štít jsou zhruba stejně dlouhé, hruď má deset článků.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Pozor na záměnu

Od ostatních proetidů z týchž vrstev se odlišuje kombinací tvaru glabely a členění ocasního štítu. Na samostatných štítech je rozdíl na hranici spolehlivého určení.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápence mělkých šelfových moří a okrajů karbonátových plošin. Moravské nálezy pocházejí z čelechovických vápenců.

Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou potravu z povrchu dna.

Ve světě. Evropa, zejména Německo, Česko, Polsko a Španělsko. Výskyty sledují devonské karbonátové plošiny.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

Celý rod stojí na moravském materiálu. Druh Proetus celechovicensis popsal Smyčka v roce 1895 z vápenců u Čelechovic na Hané a Richter na něm v roce 1912 založil rod Schizoproetus. Typová lokalita rodového jména tak leží na Hané, ne v Německu ani v Barrandienu, přestože rod je dnes doložený od Španělska po Polsko.

Prakticky z toho plyne, že čelechovický materiál je srovnávacím měřítkem: podle něj se posuzuje, co do rodu ještě patří a co už ne.

Podle čeho rod poznáte

Rod patří k drobným, hladce stavěným proetidům a nemá výrazný znak, který by rozhodl na první pohled. Glabela se dopředu zužuje a má tři páry mělkých rýh; ocasní štít nese několik párů žeber, která nedosahují až k okraji.

Určení proto stojí na kombinaci znaků a na srovnávacím materiálu. Na samostatném ocasním štítu z vápence se často zastaví u čeledi.

Čelechovické vápence

Devonské vápence u Čelechovic na Hané obsahují faunu, která se od barrandienské liší. Kromě rodu Schizoproetus odtud byly popsané další druhy s moravským jménem, například Dohmiella moravica. Oba lomy, ve kterých se sled odkrývá, jsou dnes národní přírodní památky.

Rozdíl mezi moravskou a barrandienskou faunou se vykládá odlišným prostředím a polohou obou oblastí v devonském moři. Jde o výklad opřený o srovnání společenstev, ne o přímé měření vzdálenosti.

Zařazení

Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.

Zdroje

  1. Jell, P. A. a Adrain, J. M. (2003): Available generic names for trilobites. Memoirs of the Queensland Museum, 48(2), s. 331–551. https://doi.org/10.5281/zenodo.16475295Katalog všech platně zveřejněných rodových jmen trilobitů s typovým druhem, původním nalezištěm a stářím. Web z něj bere typové druhy.
  2. Šnajdr, M. (1980): Bohemian Silurian and Devonian Proetidae (Trilobita). Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 45.Revize českých proetidů.
  3. Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239. https://doi.org/10.18261/8200049639-1975-14Původní vymezení řádu Proetida.
  4. Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
  5. Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
  6. Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
  7. The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.

Vyzkoušet

Tenhle rod na interaktivních stránkách

Interaktivní

Kdo žil ve stejné době

39 rodů z atlasu má rozsah, který se s tímhle překrývá. Řazeno podle délky překryvu, ne podle abecedy – nahoře jsou tedy ty, se kterými se Schizoproetus potkával nejdéle.

Snadná záměna

Rody, které vypadají podobně

Proetida · Proetidae

Proetus

Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.

Velikost
10–35 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Proetida · Proetidae

Dechenella

Devonský proetid s hustě členěným ocasním štítem a zřetelnými rýhami na glabele. Kayser ho roku 1880 zavedl jako skupinu uvnitř rodu Phillipsia; z Česka je doložený z čelechovických vápenců na Moravě.

Velikost
15–50 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Proetida · Proetidae

Warburgella

Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.

Velikost
10–30 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen