Warburgella

Určovací znaky

1. Glabela se dopředu mírně zužuje a je zaoblená; její postranní rýhy jsou zřetelné jen v zadní části.
2. Ocasní štít má šest až devět osních kroužků a zřetelná žebra, takže se dá spočítat i na úlomku.
3. Povrch schránky je jemně zrnitý a u některých poddruhů nese nízké terasovité lišty.
4. Lícní trny jsou krátké, hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně dlouhé.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápence a vápnité břidlice mělkých až středně hlubokých šelfů. České nálezy pocházejí z přídolského a lochkovského souvrství pražské pánve.

Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou potravu z povrchu dna. Přímý doklad o složení potravy chybí.

Ve světě. Evropa od Britských ostrovů po Ural, dále severní Afrika a střední Asie. Rozšíření na přelomu siluru a devonu je široké, což je podmínka pro použití rodu při korelaci.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Klonk u Suchomast
• Praha-Řeporyje

Většina trilobitů se do odborné literatury dostane kvůli tomu, jak vypadá. Rod Warburgella se do ní dostal kvůli tomu, kde se vyskytuje: jeho poddruh Warburgella rugulosa rugosa patří ke znakům, podle kterých se poznává nejnižší devon.

Podle čeho rod poznáte

Tělo je malé, oválné a na první pohled nenápadné. Hlavový a ocasní štít jsou zhruba stejně dlouhé, glabela se dopředu mírně zužuje a je zaoblená. Nejpoužitelnějším znakem na neúplném materiálu je ocasní štít: má šest až devět osních kroužků a zřetelná žebra, takže se dá spočítat i na úlomku.

Určení do druhu a poddruhu, na kterém stratigrafické použití stojí, je práce se srovnávacím materiálem. Pro terénní určení stačí zařadit nález do rodu a poznamenat vrstvu.

Hranice siluru a devonu

Spodní hranici devonu určila Mezinárodní stratigrafická komise roku 1972 v profilu Klonk u Suchomast prvním výskytem graptolita Monograptus uniformis. Trilobiti hranici nedefinují, provázejí ji ale natolik pravidelně, že se používají při jejím rozpoznávání v profilech, kde graptoliti chybějí. Warburgella rugulosa rugosa patří k nejčastěji uváděným.

Praktický důsledek: v jednotkách bez graptolitů se korelace opírá o kombinaci několika skupin. Nález trilobita sám hranici neurčuje, zpřesňuje ale odhad, ve které části sledu se vrstva nachází.

Rod, který přežil vymírání

Warburgella patří k proetidům – jedinému řádu, který přečkal devonské vymírání. Rod sám sahá do stupně prag, tedy jen do spodního devonu, ale skupina, do které patří, pokračovala až do konce permu. Průběh ústupu popisuje kapitola ústup po ordoviku.