Bumastus

Určovací znaky

Trojí podélné členění těla je setřené natolik, že osní a boční laloky lze rozeznat jen podle mělkých prohlubní na hrudi.
Osní lalok je proti bočním nezvykle široký, takže hruď působí jako souvislý pás.
Hlavový štít je velký, silně vyklenutý a hladký; glabela téměř splývá s pevnými lícemi.
Ocasní štít je stejně velký jako hlavový, půlkruhový a bez jakéhokoli znatelného členění.
Hruď má deset úzkých článků a lícní kouty jsou zaoblené, bez trnů.

Pozor na záměnu

Setření rýh vzniklo u trilobitů opakovaně, takže hladký oválný obrys sám o sobě o příbuznosti nic neříká. Od rodů Illaenus a Ectillaenus se Bumastus liší tím, jak daleko setření zašlo, a nápadně velkými očima; podle jednotlivého ocasního štítu je rozlišit nelze.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělká teplá moře, nejčastěji útesové a krinoidové vápence. Rod patří k faunám osvětleného dna nad hladinou vlnění.

Potrava. Přímý doklad o potravě chybí. Uvažuje se o sběru odumřelé organické hmoty i o lovu drobných živočichů; obojí je odvozené z celkové stavby těla, protože končetiny ani hypostom nejsou u tohoto rodu dobře známé.

Ve světě. Severní a Jižní Amerika, Evropa včetně Británie, Skandinávie, Pobaltí a Česka, dále Asie a Austrálie. Nálezy pocházejí převážně z útesových vápenců.

Zarýval se do měkkého sedimentu, kde hledal potravu i úkryt.

České lokality

Jméno rodu je latinské označení pro hrozen s velkými bobulemi a Murchison ho zvolil podle tvaru: schránka je natolik vyklenutá a hladká, že na ní trojí podélné členění, podle kterého se trilobiti jmenují, skoro nelze najít. Zbývají velké oči – a právě ty nesou většinu toho, co se o způsobu života tohoto rodu tvrdí.

Podle čeho rod poznáte

Hlava i ocas jsou velké, půlkruhové a bez rýh. Mezi nimi je deset úzkých hrudních článků, na kterých se osní lalok pozná jen podle mělkých prohlubní; osní část je navíc proti bočním lalokům nezvykle široká. Lícní kouty jsou zaoblené, trny žádné. Povrch schránky je u většiny druhů pokrytý jemnými vpichy.

Ze všech rodů se setřenými rýhami zašel Bumastus nejdál: hlavový štít je hladký úplně a na ocasním nezůstal jediný náznak členění. Podle samotného ocasního štítu proto rod určit nelze. Že hladký obrys o příbuznosti nevypovídá, protože vznikl u trilobitů opakovaně, rozebírá profil rodu Illaenus.

Jak Murchison rod odlišil

Murchison exempláře nejprve přiřadil k rodu Isotelus – velikost, tvar i hladká hlava tomu odpovídaly. Rozešel se s tímto určením kvůli dvěma věcem: hruď má u druhu B. barriensis deset článků, zatímco Isotelus má osm, a podélné členění je u nového rodu setřené ještě víc. Nakonec rozhodl právě stupeň setření hlavového štítu.

Druhové jméno barriensis pochází z lidového pojmenování „barrský trilobit“, které se používalo pro hojné nálezy ve vápencích u Great Barr ve Staffordshiru.

Oči nad sedimentem

Zaoblený hladký tvar bez výstupků se vykládá jako přizpůsobení k zahrabávání a velké oči jako doklad, že zvíře leželo zahrabané pozadu a nad povrchem drželo jen zorné plochy. Jejich poloha po stranách hlavy dává na každou stranu zorné pole zhruba půlkruhu, což k takovému výkladu sedí.

Proti tomu stojí dvě věci: schránka nebyla nikdy nalezena v poloze odpovídající noře a kloubení hrudi illaenidů se lépe hodí ke zvířeti, které přelézá nerovné dno. Rod se také uměl dokonale stočit do koule, což se vykládá jako obrana i jako způsob, jak přečkat vyplavení z dna vlnobitím. Podrobněji se stočení věnuje kapitola stočení a obrana.

Rod v českém siluru

V pražské pánvi provází rod celý silur: doložený je z želkovického, motolského i kopaninského souvrství, tedy z vrstev odkrytých mimo jiné u Loděnic a v řeporyjských lomech. Nejčastějším českým druhem je Bumastus bouchardi.

Zařazení rodu do čeledi není ustálené. Starší práce ho vedou v čeledi Illaenidae vedle rodů Illaenus a Ectillaenus, novější klasifikace ho řadí do čeledi Styginidae. Řád Corynexochida jako celek je přitom sám považovaný za nejspíš umělý, takže se posun tohoto druhu dá čekat i nadále.

Zařazení

Rod patří do řádu Corynexochida. Glabela rozšířená dopředu, velký ocasní štít.

Zdroje

Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
Bergström, J. (1973): Organization, life and systematics of trilobites. Fossils and Strata, 2, s. 1–69.Klasický rozbor stavby těla ve vztahu ke způsobu života.
Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
Vaněk, J. — Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.