Flexicalymene

Určovací znaky

1. Glabela se dopředu zužuje do zvonovitého až parabolického obrysu a nese tři až čtyři páry postranních laloků.
2. Hruď má třináct článků a nápadně širokou, silně vyklenutou osní část.
3. Lícní švy končí přesně v lícním koutu, tedy gonatoparijně.
4. Lícní trny chybějí, zadní rohy hlavového štítu jsou zaoblené.
5. Oči jsou malé a posazené nízko po stranách glabely.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělká až středně hluboká šelfová moře s jemným dnem. Hromadné nálezy svinutých jedinců ukazují na prostředí, kam občas dorazil rychlý přínos sedimentu.

Potrava. Stavba hypostomu a končetin odpovídá zvířeti, které sbíralo drobnou potravu z povrchu dna a z prvních milimetrů sedimentu. O jejím složení přímý doklad není.

Ve světě. Anglie, Wales, Skotsko, Čechy, Maroko a Severní Amerika. V ordoviku Ohia, Kentucky a Indiany patří k nejběžnějším trilobitům vůbec a odtud pochází většina materiálu na trhu.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Zahořany

Flexicalymene je trilobit, kterého většina lidí zná jako kuličku. Ve svrchnoordovických vrstvách kolem Cincinnati se nachází v takovém množství a tak často svinutý, že se stal běžným zbožím na burzách minerálů – a zároveň materiálem, na kterém se dá studovat, proč se trilobiti svinovali.

Podle čeho rod poznáte

Glabela je zvonovitá: dopředu se zužuje a po stranách má tři nebo čtyři páry laloků oddělených hlubokými rýhami. Osní část hrudi je široká a silně vyklenutá, takže rod působí robustněji než stejně velcí ptychopariidi. Hrudních článků je třináct, lícní trny chybějí.

Znak, který stojí za pohled, je průběh lícního švu. Nekončí před lícním koutem jako u většiny rodů řádu Phacopida, ale přesně v něm; tomu se říká gonatoparijní šev. U svinutých exemplářů se toho ale moc neuvidí a určení se opírá o tvar glabely a o počet hrudních článků, které jsou čitelné i zvenčí.

Od rodu Calymene se Flexicalymene liší jemnými rozdíly ve stavbě přední části hlavy. Na jednom neúplném kuse rozhodnutí neobstojí.

Kulička jako doklad chování

Svinutý trilobit není náhodná poloha, do které tělo spadlo. Aby schránka zapadla okraj na okraj, musely na ní být plochy, které do sebe přesně dosedají, a Flexicalymene je má. Hromadné výskyty svinutých jedinců v jedné vrstvě se proto vykládají jako reakce na náhlé zakalení nebo zasypání sedimentem: zvíře se stáhlo, vrstva ho přikryla a zůstalo v ní.

Proti tomu stojí námitka, že svinutá poloha je také mechanicky nejstabilnější a mohla vzniknout při transportu mrtvého těla. Rozlišit obojí lze podle toho, jak těsně jsou obě části schránky u sebe a zda se v téže vrstvě najdou i natažené exempláře. Výkladu se blíže věnuje kapitola stočení a obrana.

České nálezy

V pražské pánvi rod zastupuje Flexicalymene incerta. Materiál pochází ze zahořanského a bohdaleckého souvrství, tedy ze svrchního ordoviku. Jde o mělkovodnější prostředí než u starších jednotek pánve a společenstvo odpovídá tomu, co je z rodu známé odjinud: zvíře žijící na dně, ne ve vodním sloupci.

Rozdíl proti severoamerickému materiálu je v množství. Zatímco cincinnatský sled poskytuje tisíce jedinců, české nálezy bývají jednotlivé a neúplné. Ve zplošťujících břidlicích se navíc hůř posuzují právě ty znaky přední části hlavy, na kterých určení rodu stojí.