Ectillaenus

Určovací znaky

1. Hlavový i ocasní štít mají parabolický obrys a povrch bez rýh, takže se glabela od lící téměř neodděluje.
2. Oči jsou nepatrné a posunuté do přední třetiny hlavového štítu, ne doprostřed jako u většiny illaenidů.
3. Hruď je krátká proti oběma štítům a její články jsou úzké.
4. Osa hlavového štítu se dopředu rozšiřuje, což je znak celého řádu Corynexochida.
5. Povrch je hladký a lesklý; ozdoba se omezuje na jemné terasovité lišty na ohnutém okraji.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Bahnité dno šelfových moří na severním okraji Gondwany. V Barrandienu se nachází v černých břidlicích a v konkrecích uložených pod hladinou vlnění, často spolu s vulkanickým materiálem.

Potrava. Malé oči a hladká schránka odpovídají zvířeti, které se pohybovalo po měkkém dně a sbíralo potravu z jeho povrchu. Databáze rod vedou jako dravce, ale doklad o kořisti u něj chybí a jde o odvozený údaj.

Ve světě. Česko, Velká Británie, Francie, Portugalsko, Španělsko a Maroko, tedy Avalonie a severní okraj Gondwany.

Způsob života. Lezec po dně: pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy. Stejně žilo 61 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Praha-Šárka
• Osek u Rokycan

Ectillaenus je nejčastější illaenid českého ordoviku a zároveň příklad rodu, který se určuje hůř, než jak vypadá. Schránka je hladká, bez rýh a bez trnů – tedy bez většiny znaků, na kterých určování trilobitů obvykle stojí.

Podle čeho rod poznáte

Hlava i ocas mají parabolický obrys a jsou silně vyklenuté. Rýhy kolem glabely jsou setřené (odborně efasované), takže se osní část od lící téměř neodděluje. Hruď je proti oběma štítům krátká.

Nejužitečnější znak jsou oči. U barrandienského poddruhu Ectillaenus katzeri katzeri jsou nepatrné a posazené v přední třetině hlavového štítu; právě tím se liší od ostatních českých illaenidů ze šáreckého souvrství. Zbytek určování stojí na průběhu lícních švů a na tvaru předního okraje.

Samostatný ocasní štít bez hlavy do rodu obvykle zařadit nelze. U setřených schránek to platí obecně a je to důvod, proč se české illaenidy sto padesát let vedly hromadně pod jménem Illaenus.

Čtyři illaenidi v jedné vrstvě

Šárecké souvrství, které vystupuje v Divoké Šárce i na Osecku u Rokycan, obsahuje vedle sebe hned několik illaenidů: Ectillaenus katzeri ve dvou poddruzích, E. sarkaensis a další. Takové nahromadění blízkých forem v jedné jednotce je vzácné a dovoluje sledovat, jak se mezi nimi dělily rozdíly ve velikosti očí a v obrysu štítů.

Na materiálu poddruhu E. katzeri katzeri byl také popsán alometrický růst – proporce štítů se během dospívání mění, takže mladý jedinec vypadá jinak než dospělý. Bez znalosti této změny se stejný poddruh snadno rozdělí na dva.

Trilobit jako střecha

Ze šáreckého a dobrotivského souvrství pochází několik nálezů, ve kterých drobní trilobiti leží pod okrajem velkého ocasního štítu rodu Ectillaenus. Jeden takový kus má pod přední hranou štítu otisk hlavy rodu Eoharpes. Vykládá se to jako doklad úkrytu: menší zvíře zalezlo pod schránku většího, ať už živého, nebo už jen odloženého po svlékání.

Alternativa je prostá – proud mohl obě těla naplavit do stejné polohy. Rozhodnout mezi oběma výklady lze jen podle toho, kolik takových případů se najde a jak pravidelně se opakují.

Illaenidi a měkké dno

Silně vyklenutá, hladká schránka bez trnů se u illaenidů dlouho vykládala jako přizpůsobení k zahrabávání; novější rozbor stavby hrudi dává přednost zvířeti, které přelézalo nerovné dno. Spor je shrnutý u rodu Illaenus. Pro rod Ectillaenus nemá ani jedna strana exemplář nalezený v původní poloze, takže se rozhoduje podle obecné stavby čeledi. Přehled celého řádu je na stránce Corynexochida.