Eoharpes

Určovací znaky

1. Hlavový štít přechází do plochého lemu, který obklopuje celou přední část těla a je hustě prostoupený drobnými otvory.
2. Lem se dozadu protahuje do dvou dlouhých výběžků sahajících podél hrudi daleko dozadu.
3. Glabela je krátká a vyklenutá a končí hluboko před předním okrajem lemu.
4. Oči jsou malé a sedí těsně u glabely, spojené s ní nízkým očním valem.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Černé břidlice uložené pod hladinou vlnění, v prostředí s omezeným přísunem kyslíku. V obou českých souvrstvích je rod vzácný.

Potrava. Podle rozšířeného výkladu sloužil prostor pod lemem jako komora, ve které zvíře zachytávalo drobné částice ze dna. Přímý doklad chybí a stejně dobře se lem vykládá jako nosič smyslových štětinek.

Ve světě. Západní Gondwana. Kromě pražské pánve je rod uváděný z dalších perigondwanských oblastí jižní a západní Evropy; mimo tuto oblast doložený není.

Obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu.

České lokality

• Praha-Šárka

Z pražské pánve pochází nález, který se dá číst jako zaznamenané chování: šest jedinců druhu Eoharpes benignensis nahloučených v dutině pod ocasním štítem velkého asafida Nobiliasaphus. Trilobiti se pod cizí schránku dostali za života a sediment je tam uzavřel.

Podle čeho rod poznáte

Hlavový štít pokračuje do plochého lemu, který obklopuje celé přední tělo a dozadu se protahuje do dvou dlouhých výběžků. Lem je hustě prostoupený drobnými otvory a jeho plocha bývá větší než plocha vlastní hlavy. Glabela je krátká, vyklenutá a končí hluboko před předním okrajem lemu, takže mezi ní a okrajem zbývá široký volný pruh. Oči jsou malé a sedí přímo u glabely.

Nejbližší srovnání je s rodem Harpes, který je ale mladší — silurský až devonský — a má delší glabelu. Na zploštělém materiálu z černých břidlic bývá rozdíl v jemnosti zrnění lemu nečitelný, takže rozhoduje stáří vrstev.

Podobný obrys mají i trinukleidi, například Deanaspis. Rozdíl je ale zřetelný: trinukleidní hruď má jen šest článků a jamky v jejich lemu jsou uspořádané do řad rovnoběžných s okrajem a do oblouků, zatímco harpetidi mají článků dvanáct a víc. U jednoho českého exempláře je hlavový štít doložený nejméně s deseti hrudními články; zadní část těla zůstala v hornině.

Skrytý úkryt

Nález šesti jedinců pod jedním pygidiem není náhodné nahromadění. Zvířata leží uvnitř dutiny, kterou schránka mrtvého asafida vytvořila nad dnem, a jsou natočená tak, že se do prostoru vešla. Výklad, který se nabízí, je hledání úkrytu — před dravci, před rozvířením sedimentu bouří, nebo v období těsně po svlékání, kdy je nová schránka ještě měkká.

Nálezů, ze kterých se dá odečíst chování, je u trilobitů málo; přehled hromadných nakupení a jejich výkladů shrnuje kapitola hromadná nakupení. Zaznamenaná je tu jedna situace, ne pravidlo — zobecňovat z ní na celý rod nelze.

Komora pod lemem

Široký lem harpetidů se nejčastěji vykládá tak, že mezi ním a dnem vznikal uzavřený prostor, ve kterém zvíře vířilo vodu a zachytávalo z ní drobné částice. Výklad je pravděpodobný, ale nedokázaný: otvory v lemu se dají stejně dobře vysvětlit jako místa pro smyslové štětinky nebo jako způsob, jak odlehčit velkou plochu. Argumenty pro jednotlivé možnosti shrnuje řád Harpetida.

Kde ho hledat

Český materiál pochází z černých břidlic šáreckého a dobrotivského souvrství. V profilech Divoké Šárky jde o vzácný nález, na rozdíl od hojných rodů Placoparia a Colpocoryphe z týchž vrstev. Druhové jméno benignensis odkazuje ke Svaté Dobrotivé u Zaječova, latinsky Sancta Benigna — obci, po které se jmenuje i celé dobrotivské souvrství.