Cyclopyge

Určovací znaky

1. Oční plocha zabírá téměř celou volnou líci a u některých druhů se obě oči vpředu dotýkají.
2. Lícní trny chybějí a obrys hlavy plynule navazuje na hruď.
3. Týlní prstenec splynul s glabelou, hlavu proto nepřetíná žádná příčná rýha.
4. Hruď má jen šest článků a jejich postranní laloky jsou krátké.
5. Ocasní štít je velký, hladký a bez zřetelných žeber.

Odborné pojmy z těchto vět vysvětluje slovník.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Otevřené moře nad hlubším šelfem. Rod provázejí graptolity a slepí bentičtí trilobiti, tedy fauna prostředí, kam dopadá jen slabé světlo.

Potrava. Stavba očí odpovídá zvířeti, které v šeru sledovalo pohybující se kořist; převažující výklad mluví o lovu drobného planktonu. Přímý doklad, například obsah trávicí soustavy, u rodu chybí.

Ve světě. Čechy, Anglie, Wales, Švédsko, Maroko, Newfoundland a Spojené státy; druh C. recurva pochází z ordoviku jižní Číny. Výskyty sledují pás hlubších šelfů kolem Gondwany, Baltiky i Laurentie.

Způsob života. Obyvatel volné vody: žil ve volné vodě nad dnem; poznává se podle velkých očí a lehké schránky. Stejně žilo 6 z 87 rodů atlasu.

České lokality

• Zahořany
• Praha-Šárka

U rodu Cyclopyge zabírají oči většinu hlavy. Volná líce se zúžila na proužek pod oční plochou a u některých druhů se obě oči vpředu setkávají. Jméno zavedli Hawle a Corda roku 1847; Barrande popsal tatáž zvířata už o rok dříve jako Egle, jenže to jméno mezitím patřilo rodu much a muselo ustoupit.

Podle čeho rod poznáte

Rozhodují tři znaky čitelné i ze samostatného hlavového štítu. Oční plocha je vysoká, silně vyklenutá a sahá od zadního okraje hlavy skoro k přednímu. Lícní trny chybějí. Týlní prstenec splynul s glabelou, takže hlavu nepřetíná žádná příčná rýha, o kterou by se dal zachytit pohled.

Souvislá těla se najdou zřídka. Když je máte, spočítejte hrudní články: je jich šest a jejich postranní laloky jsou krátké, takže hruď zabírá kratší úsek těla než hlava. Ocasní štít je proti tomu velký, hladký a povrchové rýhy na něm bývají setřelé.

Nejbližší záměnou je Pricyclopyge s glabelou ve tvaru obrácené hrušky a s dvojicí terčíků na třetím hrudním článku. Na úlomcích tyhle znaky nepomohou a určení zůstane u čeledi.

Zvíře, které neleželo na dně

Velké oči, hladká schránka bez trnů a zkrácená hruď se u trilobitů objevují společně jen tam, kde zvíře nežilo na dně. Sedimenty ten výklad podpírají: Cyclopyge se nachází v tmavých břidlicích spolu s graptolity a se slepými bentickými rody. Jak hluboko cyklopygidi plavali, se dá odečíst z optiky jejich očí – postup i výsledné číslo uvádí profil rodu Pricyclopyge.

Rozšíření rodu k tomu sedí. Mělkovodní trilobiti bývají vázaní na jediný kontinent, kdežto Cyclopyge se najde v Čechách, Anglii, Švédsku, Maroku i na Newfoundlandu. Zvíře, které plavalo, překonalo pánve, jež byly pro bentické rody hranicí. Rod se vede v řádu Asaphida, i když postavení celé čeledi Cyclopygidae se v revizích mění a část autorů ji drží stranou.

Barrandův Egle a české nálezy

Typový druh Cyclopyge rediviva pochází z pražské pánve. Rod v ní provází svrchnoordovické jednotky: vinické, zahořanské, bohdalecké a králodvorské souvrství.

Ve starším šáreckém souvrství, jinak na trilobity nejbohatší jednotce pánve, zastupují čeleď hlavně Pricyclopyge, Degamella a Girvanopyge. Starší práce přitom většinu z nich vedly jako podrody rodu Cyclopyge. V literatuře 19. a první poloviny 20. století proto jméno pokrývá širší okruh zvířat než dnes a starší určení je nutné brát s rezervou.

Konec s ordovikem

Čeleď Cyclopygidae nepřežila hranici ordoviku a siluru. U skupin vázaných na otevřenou vodu jde o obvyklý osud: zvířata, jejichž larvy se vznášejí ve vodním sloupci, jsou při rychlé změně oceánské cirkulace zranitelnější než bentické rody s krátkým larválním vývojem. Chatterton a Speyer tento vztah doložili statisticky na ordovických trilobitech jako celku. Pro jednotlivý rod z něj příčina jeho zániku neplyne, ukazuje jen, kde bylo riziko vyšší.