Interaktivní
Až pět rodů vedle sebe.
Tlačítko + u každé karty i na profilu rodu položí rod na stůl. Výběr drží prohlížeč, takže se dá sbírat cestou po atlasu a srovnat až nakonec. Jednotky jsou ve všech sloupcích stejné, aby šla čísla porovnat okem.
Stůl je zatím prázdný. Vyberte rod ze seznamu výše, nebo si je nasbírejte tlačítkem + v atlasu.
| Vlastnost | Agnostus | Agraulos | Ampyx | Ananaspis | Archegonus | Asaphus | Aulacopleura | Basidechenella | Bohemoharpes | Bumastus | Calymene | Carolinites | Ceraurus | Colpocoryphe | Comura | Conocoryphe | Cromus | Cryptolithus | Cummingella | Cyclopyge | Cyphaspis | Dalmanites | Dalmanitina | Deanaspis | Dechenella | Dicranurus | Ditomopyge | Drotops | Eccaparadoxides | Ectillaenus | Eldredgeops | Ellipsocephalus | Elrathia | Encrinurus | Eoharpes | Erbenochile | Flexicalymene | Greenops | Griffithides | Harpes | Hollardops | Hydrocephalus | Hypodicranotus | Cheirurus | Illaenus | Isotelus | Kettneraspis | Koneprusia | Liobole | Marrolithus | Nobiliasaphus | Odontochile | Odontopleura | Ogygopsis | Olenellus | Olenoides | Olenus | Onnia | Ormathops | Otarion | Paladin | Paradoxides | Peronopsis | Phacops | Placoparia | Pricyclopyge | Prionocheilus | Proetus | Pseudophillipsia | Psychopyge | Ptychoparia | Radiaspis | Redlichia | Reedops | Remopleurides | Sao | Scutellum | Selenopeltis | Scharyia | Schizoproetus | Sphaerexochus | Terataspis | Thysanopeltis | Triarthrus | Trimerus | Walliserops | Warburgella |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Fotografie | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | bez fotografie | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | bez fotografie | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() | bez fotografie | bez fotografie | ![]() | bez fotografie | bez fotografie | ![]() | ![]() | ![]() | ![]() |
| Řád | Agnostida | Ptychopariida | Asaphida | Phacopida | Proetida | Asaphida | Proetida | Proetida | Harpetida | Corynexochida | Phacopida | Proetida | Phacopida | Phacopida | Phacopida | Ptychopariida | Phacopida | Asaphida | Proetida | Asaphida | Proetida | Phacopida | Phacopida | Asaphida | Proetida | Odontopleurida | Proetida | Phacopida | Redlichiida | Corynexochida | Phacopida | Redlichiida | Ptychopariida | Phacopida | Harpetida | Phacopida | Phacopida | Phacopida | Proetida | Harpetida | Phacopida | Redlichiida | Asaphida | Phacopida | Corynexochida | Asaphida | Odontopleurida | Odontopleurida | Proetida | Asaphida | Asaphida | Phacopida | Odontopleurida | Corynexochida | Redlichiida | Corynexochida | Ptychopariida | Asaphida | Phacopida | Proetida | Proetida | Redlichiida | Agnostida | Phacopida | Phacopida | Asaphida | Phacopida | Proetida | Proetida | Phacopida | Ptychopariida | Odontopleurida | Redlichiida | Phacopida | Asaphida | Ptychopariida | Corynexochida | Odontopleurida | Proetida | Proetida | Phacopida | Lichida | Corynexochida | Ptychopariida | Phacopida | Phacopida | Proetida |
| Čeleď | Agnostidae | Agraulidae | Raphiophoridae | Phacopidae | Phillipsiidae | Asaphidae | Aulacopleuridae | Proetidae | Harpetidae | Styginidae | Calymenidae | Telephinidae | Cheiruridae | Calymenidae | Acastidae | Conocoryphidae | Encrinuridae | Trinucleidae | Phillipsiidae | Cyclopygidae | Aulacopleuridae | Dalmanitidae | Dalmanitidae | Trinucleidae | Proetidae | Odontopleuridae | Phillipsiidae | Phacopidae | Paradoxididae | Illaenidae | Phacopidae | Ellipsocephalidae | Alokistocaridae | Encrinuridae | Harpetidae | Acastidae | Calymenidae | Acastidae | Phillipsiidae | Harpetidae | Acastidae | Paradoxididae | Remopleurididae | Cheiruridae | Illaenidae | Asaphidae | Odontopleuridae | Odontopleuridae | Phillipsiidae | Trinucleidae | Asaphidae | Dalmanitidae | Odontopleuridae | Dorypygidae | Olenellidae | Dorypygidae | Olenidae | Trinucleidae | Dalmanitidae | Aulacopleuridae | Phillipsiidae | Paradoxididae | Peronopsidae | Phacopidae | Pliomeridae | Cyclopygidae | Pharostomatidae | Proetidae | Phillipsiidae | Acastidae | Ptychopariidae | Odontopleuridae | Redlichiidae | Phacopidae | Remopleurididae | Solenopleuridae | Styginidae | Odontopleuridae | Scharyiidae | Proetidae | Cheiruridae | Lichidae | Styginidae | Olenidae | Homalonotidae | Acastidae | Proetidae |
| Typový druh | Agnostus pisiformis (Wahlenberg, 1818) | Agraulos ceticephalus (Barrande, 1846) | Ampyx nasutus Dalman, 1827 | Ananaspis fecunda (Barrande, 1852) | Archegonus aequalis (Meyer, 1831) | Asaphus expansus (Wahlenberg, 1821) | Aulacopleura koninckii (Barrande, 1846) | Basidechenella kayseri (Richter, 1909) | Bohemoharpes naumanni (Barrande, 1852) | Bumastus barriensis Murchison, 1839 | Calymene blumenbachii Brongniart, 1822 | Carolinites bulbosa Kobayashi, 1940 | Ceraurus pleurexanthemus Green, 1832 | Colpocoryphe arago (Rouault, 1849) | Comura cometa (Rudolf Richter, 1909) | Conocoryphe sulzeri (Schlotheim, 1823) | Cromus beaumonti Barrande, 1852 | Cryptolithus tessellatus Green, 1832 | Cummingella jonesii (Portlock, 1843) | Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846) | Cyphaspis ceratophthalma (Goldfuss, 1843) | Dalmanites caudatus (Brünnich, 1781) | Dalmanitina socialis (Barrande, 1846) | Deanaspis bedinanensis (Dean, 1967) | Dechenella verneuili (Barrande, 1852) | Dicranurus hamatus Conrad, 1841 | Ditomopyge scitula (Meek & Worthen, 1865) | Drotops megalomanicus Struve, 1990 | Eccaparadoxides pusillus (Barrande, 1846) | Ectillaenus perovalis (Murchison, 1839) | Eldredgeops milleri (Stewart, 1927) | Ellipsocephalus hoffi (Schlotheim, 1823) | Elrathia kingii (Meek, 1870) | Encrinurus punctatus (Wahlenberg, 1821) | Eoharpes primus (Barrande, 1872) | Erbenochile erbeni (Alberti, 1981) | Flexicalymene caractaci (Salter, 1865) | Greenops boothi (Green, 1837) | Griffithides longiceps Portlock, 1843 | Harpes macrocephalus Goldfuss, 1839 | Hollardops mesocristata (Le Maître, 1952) | Hydrocephalus carens Barrande, 1846 | Hypodicranotus striatulus (Walcott, 1875) | Cheirurus insignis Beyrich, 1845 | Illaenus crassicauda (Wahlenberg, 1826) | Isotelus gigas DeKay, 1824 | Kettneraspis pigra (Barrande, 1872) | Koneprusia fuscina (Novák, 1883) | Liobole glabra (Holzapfel, 1889) | Marrolithus favus (Salter, 1847) | Nobiliasaphus nobilis (Barrande, 1846) | Odontochile hausmanni (Brongniart, 1822) | Odontopleura ovata Emmrich, 1839 | Ogygopsis klotzi (Rominger, 1887) | Olenellus thompsoni (Hall, 1859) | Olenoides nevadensis (Meek, 1870) | Olenus gibbosus (Wahlenberg, 1818) | Onnia superba (Bancroft, 1929) | Ormathops atavus (Barrande, 1872) | Otarion diffractum Zenker, 1833 | Paladin morrowensis (Mather, 1915) | Paradoxides paradoxissimus (Wahlenberg, 1821) | Peronopsis integra (Beyrich, 1845) | Phacops latifrons (Bronn, 1825) | Placoparia zippei (Boeck, 1828) | Pricyclopyge prisca (Barrande, 1872) | Prionocheilus verneuili Rouault, 1847 | Proetus concinnus (Dalman, 1827) | Pseudophillipsia sumatrensis (Roemer, 1880) | Psychopyge elegans Termier & Termier, 1950 | Ptychoparia striata (Emmrich, 1839) | Radiaspis radiata (Goldfuss, 1843) | Redlichia noetlingi (Redlich, 1899) | Reedops bronni (Barrande, 1846) | Remopleurides colbii Portlock, 1843 | Sao hirsuta Barrande, 1846 | Scutellum costatum Pusch, 1833 | Selenopeltis buchii (Barrande, 1846) | Scharyia micropyga (Hawle & Corda, 1847) | Schizoproetus celechovicensis (Smyčka, 1895) | Sphaerexochus mirus Beyrich, 1845 | Terataspis grandis (Hall, 1861) | Thysanopeltis speciosa Hawle & Corda, 1847 | Triarthrus beckii Green, 1832 | Trimerus delphinocephalus Green, 1832 | Walliserops trifurcatus Morzadec, 2001 | Warburgella stokesii (Murchison, 1839) |
| Popsal | Brongniart, 1822 | Hawle & Corda, 1847 | Dalman, 1827 | Campbell, 1967 | Burmeister, 1843 | Brongniart, 1822 | Hawle & Corda, 1847 | Richter, 1912 | Vaněk, 1963 | Murchison, 1839 | Brongniart, 1822 | Kobayashi, 1940 | Green, 1832 | Novák & Perner, 1918 | Richter & Richter, 1926 | Hawle & Corda, 1847 | Barrande, 1852 | Green, 1832 | Reed, 1942 | Hawle & Corda, 1847 | Burmeister, 1843 | Barrande, 1852 | Reed, 1905 | Hughes, Ingham & Addison, 1975 | Kayser, 1880 | Conrad, 1841 | Newell, 1931 | Struve, 1990 | Šnajdr, 1957 | Salter, 1867 | Struve, 1990 | Zenker, 1833 | Walcott, 1924 | Emmrich, 1844 | Raymond, 1905 | Alberti, 1981 | Shirley, 1936 | Delo, 1935 | Portlock, 1843 | Goldfuss, 1839 | Morzadec, 1997 | Barrande, 1846 | Whittington, 1952 | Beyrich, 1845 | Dalman, 1827 | DeKay, 1824 | Prantl & Přibyl, 1949 | Prantl & Přibyl, 1949 | Richter & Richter, 1949 | Bancroft, 1929 | Přibyl & Vaněk, 1965 | Hawle & Corda, 1847 | Emmrich, 1839 | Walcott, 1889 | Billings, 1861 | Meek, 1877 | Dalman, 1827 | Bancroft, 1933 | Delo, 1935 | Zenker, 1833 | Weller, 1936 | Brongniart, 1822 | Hawle & Corda, 1847 | Emmrich, 1839 | Hawle & Corda, 1847 | Richter & Richter, 1954 | Rouault, 1847 | Steininger, 1831 | Gemmellaro, 1892 | Termier & Termier, 1950 | Hawle & Corda, 1847 | Richter & Richter, 1917 | Cossmann, 1902 | Richter & Richter, 1925 | Portlock, 1843 | Barrande, 1846 | Pusch, 1833 | Hawle & Corda, 1847 | Přibyl, 1946 | Richter, 1912 | Beyrich, 1845 | Hall, 1863 | Hawle & Corda, 1847 | Green, 1832 | Green, 1832 | Morzadec, 2001 | Reed, 1931 |
| Stáří | 503 Ma – 491 Ma | 509 Ma – 500 Ma | 480 Ma – 444 Ma | 430,6 Ma – 388 Ma | 358,9 Ma – 330,3 Ma | 474 Ma – 458,2 Ma | 471,3 Ma – 383 Ma | 413 Ma – 382,3 Ma | 459,7 Ma – 413 Ma | 478 Ma – 422,7 Ma | 486,9 Ma – 409 Ma | 477,1 Ma – 458,2 Ma | 471,3 Ma – 443,1 Ma | 477,1 Ma – 453 Ma | 400 Ma – 388 Ma | 508 Ma – 500 Ma | 450 Ma – 419,6 Ma | 465 Ma – 445 Ma | 358,9 Ma – 290,1 Ma | 471,3 Ma – 443,1 Ma | 433 Ma – 383 Ma | 449 Ma – 383 Ma | 458 Ma – 443,1 Ma | 461 Ma – 449 Ma | 413 Ma – 382,3 Ma | 419 Ma – 410,6 Ma | 323,4 Ma – 259,1 Ma | 393 Ma – 383 Ma | 509 Ma – 500 Ma | 477,1 Ma – 450 Ma | 388 Ma – 377 Ma | 513 Ma – 500 Ma | 507 Ma – 499 Ma | 472 Ma – 413 Ma | 467 Ma – 456 Ma | 410,6 Ma – 388 Ma | 471,3 Ma – 422,7 Ma | 393,5 Ma – 372,2 Ma | 358,9 Ma – 298,9 Ma | 440 Ma – 382,3 Ma | 410,6 Ma – 391 Ma | 508 Ma – 497 Ma | 462 Ma – 449 Ma | 469 Ma – 383 Ma | 468 Ma – 453 Ma | 469,4 Ma – 445 Ma | 443,1 Ma – 385 Ma | 419 Ma – 382,3 Ma | 358,9 Ma – 330,3 Ma | 461,1 Ma – 443,1 Ma | 467 Ma – 444 Ma | 413 Ma – 393,5 Ma | 433 Ma – 427 Ma | 515,3 Ma – 497 Ma | 520 Ma – 506,5 Ma | 513 Ma – 499 Ma | 497 Ma – 493 Ma | 458 Ma – 449 Ma | 477,1 Ma – 450,1 Ma | 433 Ma – 372 Ma | 358,9 Ma – 298,9 Ma | 509 Ma – 500 Ma | 508 Ma – 499 Ma | 419 Ma – 359 Ma | 477 Ma – 453 Ma | 477,1 Ma – 458,2 Ma | 469,4 Ma – 443,1 Ma | 433 Ma – 383 Ma | 303,7 Ma – 251,9 Ma | 400 Ma – 393,5 Ma | 509 Ma – 500 Ma | 445 Ma – 386 Ma | 518 Ma – 505 Ma | 419 Ma – 388 Ma | 488,9 Ma – 443,1 Ma | 505 Ma – 500 Ma | 443 Ma – 372 Ma | 477 Ma – 445 Ma | 458,2 Ma – 388 Ma | 432,9 Ma – 382,3 Ma | 471 Ma – 422,7 Ma | 400 Ma – 393,5 Ma | 410,6 Ma – 388 Ma | 458 Ma – 444 Ma | 441 Ma – 411 Ma | 400 Ma – 391 Ma | 452,8 Ma – 410,6 Ma |
| Období | kambrium | kambrium | ordovik | silur, devon | karbon | ordovik | ordovik, silur, devon | devon | ordovik, silur, devon | ordovik, silur | ordovik, silur, devon | ordovik | ordovik | ordovik | devon | kambrium | ordovik, silur | ordovik | karbon, perm | ordovik | silur, devon | ordovik, silur, devon | ordovik | ordovik | devon | devon | karbon, perm | devon | kambrium | ordovik | devon | kambrium | kambrium | ordovik, silur, devon | ordovik | devon | ordovik, silur | devon | karbon | silur, devon | devon | kambrium | ordovik | ordovik, silur, devon | ordovik | ordovik | silur, devon | devon | karbon | ordovik | ordovik | devon | silur | kambrium | kambrium | kambrium | kambrium | ordovik | ordovik | silur, devon | karbon | kambrium | kambrium | devon | ordovik | ordovik | ordovik | silur, devon | karbon, perm | devon | kambrium | ordovik, silur, devon | kambrium | devon | kambrium, ordovik | kambrium | silur, devon | ordovik | ordovik, silur, devon | silur, devon | ordovik, silur | devon | devon | ordovik | silur, devon | devon | ordovik, silur, devon |
| Hrudních článků | 2 | 16 | 5–6 | 11 | 9 | 8 | 18–22 | 10 | 12 | 10 | 13 | 10 | 11 | 13 | 11 | 14 | 11 | 6 | 9 | 6 | 11 | 11 | 11 | 6 | 10 | 9 | 9 | 11 | 17 | 10 | 11 | 12 | 13 | 11 | 12 | 11 | 13 | 11 | 9 | 12 | 10 | 17–18 | 11 | 11 | 10 | 8 | 9 | 10 | 9 | 6 | 8 | 11 | 9 | 8 | 16 | 7 | 12–15 | 6 | 11 | 14 | 9 | 19–21 | 2 | 11 | 11–12 | 6 | 13 | 10 | 9 | 11 | 13 | 9 | 11–17 | 11 | 11 | 17 | 10 | 9 | 10 | 10 | 10 | 11 | 10 | 13–16 | 13 | 11 | 10 |
| Oči | bez očí | malé | bez očí | schizochroální | střední | střední | malé | velké | malé | velké | malé | velké | střední | malé | schizochroální | bez očí | stopkaté | bez očí | velké | velké | malé | schizochroální | schizochroální | bez očí | velké | malé | velké | schizochroální | srpovité | malé | schizochroální | bez očí | střední | stopkaté | malé | schizochroální | malé | schizochroální | velké | malé | schizochroální | srpovité | velké | malé | střední | střední | malé | malé | střední | bez očí | velké | schizochroální | malé | srpovité | srpovité | malé | malé | bez očí | velké | malé | velké | srpovité | bez očí | schizochroální | bez očí | velké | malé | velké | velké | schizochroální | malé | malé | srpovité | schizochroální | srpovité | malé | střední | malé | střední | střední | malé | malé | střední | malé | malé | schizochroální | střední |
| Obvyklá délka | 4–10 mm | 10–30 mm | 15–40 mm | 20–45 mm | 10–30 mm | 30–100 mm | 8–25 mm | 15–40 mm | 15–50 mm | 40–120 mm | 15–50 mm | 8–20 mm | 10–50 mm | 20–70 mm | 40–80 mm | 20–60 mm | 20–50 mm | 10–25 mm | 10–30 mm | 15–40 mm | 8–25 mm | 40–70 mm | 30–90 mm | 8–20 mm | 15–50 mm | 20–50 mm | 10–30 mm | 60–150 mm | 25–90 mm | 20–80 mm | 25–60 mm | 12–30 mm | 15–35 mm | 20–60 mm | 15–30 mm | 30–50 mm | 20–45 mm | 25–40 mm | 15–40 mm | 20–50 mm | 30–90 mm | 40–150 mm | 10–30 mm | 30–80 mm | 30–100 mm | 80–300 mm | 15–35 mm | 10–30 mm | 8–25 mm | 8–25 mm | 40–120 mm | 50–100 mm | 8–20 mm | 40–90 mm | 25–80 mm | 30–90 mm | 10–30 mm | 15–30 mm | 15–45 mm | 5–20 mm | 10–30 mm | 50–250 mm | 4–12 mm | 20–60 mm | 20–45 mm | 15–35 mm | 10–35 mm | 10–35 mm | 15–40 mm | 40–90 mm | 30–50 mm | 10–25 mm | 30–120 mm | 20–60 mm | 10–40 mm | 10–30 mm | 30–90 mm | 50–120 mm | 8–25 mm | 10–35 mm | 15–40 mm | 400–600 mm | 25–70 mm | 15–35 mm | 50–200 mm | 30–60 mm | 10–30 mm |
| Způsob života | obyvatel volné vody | rýpal v sedimentu | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | rýpal v sedimentu | lezec po dně | obyvatel volné vody | dravec a mrchožrout | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | lezec po dně | filtrátor | lezec po dně | obyvatel volné vody | obyvatel útesů | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | filtrátor | lezec po dně | lezec po dně | plavec u dna | lezec po dně | lezec po dně | rýpal v sedimentu | lezec po dně | obyvatel útesů | obyvatel hlubšího šelfu | obyvatel hlubšího šelfu | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | filtrátor | plavec u dna | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel volné vody | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel volné vody | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel volné vody | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | lezec po dně | obyvatel hlubšího šelfu | rýpal v sedimentu | lezec po dně | lezec po dně |
| V Česku | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | doložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | nedoložen | nedoložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | nedoložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | doložen | doložen | doložen | doložen | doložen | doložen | nedoložen | doložen | nedoložen | nedoložen | nedoložen | doložen |
| České lokality | — | Skryje a Týřovice, Jince | — | Barrandovské skály, Praha-Řeporyje, Loděnice | Oblík u Dívčího Hradu | — | Loděnice | — | Praha-Řeporyje, Barrandovské skály, Koněprusy | Loděnice, Praha-Řeporyje | Praha-Řeporyje | — | — | Praha-Šárka | — | Jince, Skryje a Týřovice | Praha-Řeporyje, Barrandovské skály | — | — | Zahořany, Praha-Šárka | Koněprusy, Čelechovice na Hané | — | Zahořany | Zahořany | Čelechovice na Hané | Koněprusy | — | — | Skryje a Týřovice, Jince | Praha-Šárka, Osek u Rokycan | — | Jince | — | — | Praha-Šárka | — | Zahořany | — | — | — | — | Jince, Skryje a Týřovice | — | Loděnice, Praha-Řeporyje | — | — | Koněprusy | Koněprusy | Oblík u Dívčího Hradu | Zahořany | Zahořany | Koněprusy | Loděnice, Praha-Řeporyje | — | — | — | — | Zahořany | Osek u Rokycan, Praha-Šárka | Praha-Řeporyje | — | Jince | Jince, Skryje a Týřovice | — | Osek u Rokycan, Praha-Šárka | Praha-Šárka | Zahořany, Praha-Šárka | — | — | — | Jince, Skryje a Týřovice | Loděnice, Praha-Řeporyje | — | Koněprusy | — | Skryje a Týřovice | Koněprusy, Čelechovice na Hané | Zahořany | Praha-Řeporyje, Barrandovské skály | Čelechovice na Hané | Loděnice, Praha-Řeporyje | — | Koněprusy, Čelechovice na Hané | — | — | — | Klonk u Suchomast, Praha-Řeporyje |
| Časté záměny | Jméno rodu se ve starší literatuře používalo pro agnostidy obecně, takže se pod ním najdou stovky druhů, které dnes patří jinam – mimo jiné do rodů Peronopsis, Condylopyge, Homagnostus nebo Ptychagnostus. Z Čech není rod v dnešním úzkém vymezení doložený, přestože se jméno Agnostus objevuje ve starších soupisech barrandienské fauny. | Rod byl popsán postupně pod čtyřmi jmény – Arion, Arionides, Arionellus a Agrauloides – takže starší sbírkové štítky dnešnímu názvosloví neodpovídají. Skandinávské druhy dříve vedené v tomto rodu patří k rodu Proampyx. | Uvnitř čeledi Raphiophoridae se rody odlišují hlavně tvarem a nasazením čelního trnu a proporcemi glabely. Barrandienské kusy s podobnou stavbou patří rodům Raphiophorus a Lonchodomas, ne rodu Ampyx, i když je Barrande pod tímto jménem popisoval. | Nejčastěji se zamění s rodem Phacops, se kterým sdílí celkový tvar. Rozhoduje kombinace hrubosti hrbolkování, počtu čočkových řad a členění týlní části glabely; na otřelém materiálu je rozdíl nespolehlivý a určení zůstane u čeledi. | Od rodu Liobole se odlišuje zrnitým povrchem a počtem kroužků na ocasním štítu. Určení do podrodu, na kterém stojí stratigrafické použití, je prací se srovnávacím materiálem. | Rod se v 19. století používal jako sběrné jméno pro hladké trilobity s velkým ocasním štítem, takže starší literatura pod ním vede i zvířata dnes řazená do jiných řádů. Údaj Asaphus bez určeného druhu proto sám o sobě neříká mnoho. | Od rodů Otarion a Cyphaspis, se kterými sdílí čeleď, se pozná hlavně délkou hrudi: oba mají článků výrazně méně a glabelu nafouklou místo zúžené. Podle samotného hlavového štítu bez hrudi je rozlišení nejisté. | Od rodu Dechenella se odlišuje hlavně zrněním hlavy a mělčeji členěným ocasním štítem. Řada druhů se mezi oběma rody v literatuře opakovaně stěhuje a novější analýzy ukazují, že ani jeden z nich není přirozený celek. | Od ostatních harpetidů se rod odlišuje tvarem lemu a členěním jeho okraje. Neúplný lem určení znemožní, protože zbývající části těla jsou u čeledi podobné. | Setření rýh vzniklo u trilobitů opakovaně, takže hladký oválný obrys sám o sobě o příbuznosti nic neříká. Od rodů Illaenus a Ectillaenus se Bumastus liší tím, jak daleko setření zašlo, a nápadně velkými očima; podle jednotlivého ocasního štítu je rozlišit nelze. | Rod se snadno zamění s Flexicalymene a s dalšími kalymenidy. Řada druhů, které k rodu Calymene řadili autoři 19. století, se dnes vede v rodech Diacalymene, Metacalymene nebo Sthenarocalymene, takže starší určení nemusí odpovídat dnešnímu rozsahu jména. | S rodem Telephina, který patří do téže čeledi, se zaměňuje snadno a rozliší se podle proporcí glabely a tvaru ocasního štítu. Od cyklopygidů, kteří mají oči ještě větší, se liší tím, že oči nesplývají na spodní straně hlavy. | Vymezení rodu je sporné. Proměnlivá poloha očí, hrbolkování a délka trnů vedly k tomu, že se dřívější obsah rozdělil mezi rody Gabriceraurus, Bufoceraurus a Leviceraurus. Starší určení proto nemusí odpovídat dnešnímu rozsahu jména. | Od rodu Flexicalymene, se kterým se v ordoviku vyskytuje společně, se liší lichoběžníkovou glabelou a zářezem na čele. Oba znaky sedí na přední části hlavy, která se v břidlicích drtí jako první, takže u zploštělých kusů zbývá porovnat ocasní štít. | Podle celkového vzhledu se rod plete s odontopleuridy, se kterými ale nesouvisí. Rozhodují dva znaky: schizochroální oči s oddělenými čočkami a jedenáct hrudních článků místo devíti nebo deseti. Odontopleuridi mají navíc oči drobné a holochroální. | Slepá hlava svádí k záměně s rodem Ellipsocephalus, který je ale výrazně klenutější, má glabelu s rovnoběžnými okraji bez patrných rýh a jeho dospělcům chybějí lícní trny. Rozhoduje předglabelární pole a počet hrudních článků. | Rod se dlouho vedl jako podrod rodu Encrinurus a rozdíl mezi nimi spočívá v jemnosti ohrbolení a ve výraznosti pygidiálních žeber, ne ve tvaru těla. U zvětralého materiálu, kde se ohrbolení setřelo, není rozlišení spolehlivé. | Od ostatních trinukleidů se rod neliší obrysem těla, ten mají skoro všechny rody stejný, ale rozmístěním jamek v lemu. Na rozdrceném kuse, kde lem není čitelný, je určení na úrovni rodu nespolehlivé. | Od rodu Paladin a dalších karbonských phillipsiidů se odlišuje širším předním lemem hlavy a delšími lícními trny. Většina nálezů jsou izolované hlavové nebo ocasní štíty a určení podle jednoho z nich bývá sporné. | Zaměnit lze hlavně příbuzné rody téže čeledi. Pricyclopyge má glabelu ve tvaru obrácené hrušky a na třetím hrudním článku dvojici okrouhlých terčíků, na samostatných hlavových štítech ale tento rozdíl vidět není. | Sesterský rod Otarion má hruď delší a bez osního trnu. U ostnatých marockých kusů hrozí spíš záměna s odontopleuridy, kteří ale nesou trny na koncích všech hrudních článků, ne na jediném osním kroužku. | Nejtěsněji se podobá dalším dalmanitidům. Od rodu Dalmanitina se odlišuje stavbou předního okraje hlavy, od rodu Odontochile poměrem délky glabely a ocasního štítu. Rozlišení podle samotného ocasního hrotu nefunguje, protože ten mají dalmanitidi společný. | Rody Dalmanites a Odontochile mají podobný obrys i oči. Rozhoduje stáří vrstev: Dalmanitina je ordovická, zbývající dva rody silurské až devonské. Ve starší literatuře se navíc pod tímto jménem vedou i zvířata dnes řazená do rodu Mucronaspis. | Ostatní trinukleidi pražské pánve, hlavně rody Marrolithus a Onnia, mají stejný obrys a liší se uspořádáním jamek v lemu. Určení podle jednoho neúplného lemu je nespolehlivé; rozhoduje počet řad jamek a jejich průběh. | Od rodu Proetus se odlišuje výraznějšími rýhami na glabele a hustěji členěným ocasním štítem, od rodu Basidechenella hlavně hladším povrchem hlavy. Určení podle samotného ocasního štítu bývá nejisté, protože tytéž znaky sdílejí i další rody podčeledi Dechenellinae. | Nejblíž má k rodu Koneprusia, který nese na týlním kroužku rovněž dlouhé trny – ty se ale nestáčejí do závitu a hruď má o článek víc. Na komerčně preparovaných marockých kusech bývá právě závit domodelovaný, takže sám tvar rohů k určení nestačí. | Od rodu Paladin se odlišuje nafouklou přední částí glabely a zřetelnějšími předtýlními laloky, od rodu Griffithides méně kulovitou hlavou. Určení do druhu podle samotného ocasního štítu je u karbonských phillipsiidů běžné, ale nespolehlivé. | Na fotografii bez měřítka rod vypadá jako zvětšený Phacops a odlišit je podle tvaru nelze. Rozhoduje velikost a marocký původ. U preparovaného materiálu z obchodu je běžné doplňování chybějících částí, takže ani trny na exempláři nemusejí být původní. | Určit rod podle hlavového štítu je nejisté. Znaky, na kterých rozlišení stálo, se u velkých souborů ukázaly jako plynule proměnlivé – materiál z Purujosy ve Španělsku obsahuje jedince se dvěma i se čtyřmi páry glabelárních rýh. | Setřené schránky illaenidů se podle obrysu rozlišují špatně a barrandienské kusy se dlouho vedly pod jménem Illaenus. Rozhodují drobnosti: poloha a velikost očí, tvar předního okraje a průběh lícních švů. Jednotlivý ocasní štít bez hlavy určit do rodu obvykle nelze. | Rozlišení od rodu Phacops stojí na několika drobných znacích a žádný z nich neplatí bez výjimky. V praxi rozhoduje stáří a poloha nálezu: severoamerický materiál mladší než eifel patří sem. Obchodní označení Phacops rana se stále používá pro totéž zvíře. | Záměna hrozí s rodem Conocoryphe, který je také slepý. Ten má ale glabelu dopředu zúženou se třemi páry rýh, výrazné předglabelární pole, dlouhé lícní trny a o dva hrudní články víc. | Druh E. marjumi má obvykle dvanáct hrudních článků, pět osních prstenců a nevykrojený zadní okraj ocasního štítu. Menší druh E. permulta z Britské Kolumbie postrádá několik znaků rodu natolik, že podle části autorů patří jinam. Rozlišení podle jediného ocasního štítu je proto nespolehlivé. | S rodem Cromus, se kterým sdílí stavbu ocasního štítu i stopkaté oči, se srovnává podle jemnosti a pravidelnosti ohrbolení. Na otřelém materiálu hrbolky mizí a určení do rodu přestává být možné; podle samotného ocasního štítu se rozlišuje počet kroužků a žeber. | Od mladšího rodu Harpes se odlišuje kratší glabelou a jemnějším zrněním lemu; obojí se v otiscích ztrácí, takže u českých nálezů rozhoduje spíš stáří vrstvy. Trinukleidi mají lem na první pohled podobný, mají ale jen šest hrudních článků a jamky v lemu uspořádané do řad a oblouků. | Podle ocasního štítu se rod snadno zamění s ostatními marockými asteropyginami – právě proto byl původně popsaný jako podrod rodu Odontochile. Rozhoduje hlava, kterou ale úplný materiál dodává jen výjimečně. | Nejobtížnější je odlišit rod Calymene a další kalymenidy. Flexicalymene nemá výběžek spojující pevnou líci s postranním lalokem glabely, na zvětralém materiálu je ale tenhle znak sotva čitelný. Spolehlivější je posoudit několik kusů z téže vrstvy než jeden. | Ve stejných vrstvách hamiltonské skupiny se vyskytuje rod Bellacartwrightia, který byl z rodu Greenops vyčleněn a liší se stavbou ocasních výběžků. U neúplných hlavových štítů je rozlišení obou rodů nespolehlivé. | Od rodu Ditomopyge se odlišuje kulovitěji vyklenutou glabelou bez zřetelných předtýlních laloků. Řada druhů popsaných pod tímto jménem byla později přeřazena k rodům Ditomopyge, Ameura nebo Paladin, takže starší určení je nutné brát s rezervou. | Od ordovického rodu Eoharpes se odlišuje delší glabelou a hrubším zrněním lemu, rozhoduje ale hlavně stáří vrstev. Trinukleidi mají lem na první pohled podobný, mají však jen šest hrudních článků a otvory uspořádané do pravidelných řad a oblouků. | Od ostatních marockých asteropygin z týchž vrstev odliší rod počet hrudních článků a hladká hlava bez trnů. U preparovaného materiálu z obchodu je ale nutné počítat s tím, že jednotlivé části mohou pocházet z různých jedinců. | Znak, který rod odděluje od ostatních jineckých paradoxididů, je chybějící předglabelární pole: glabela dosedá až na přední lem. Na hlavových štítech kratších než šest milimetrů tento znak ještě neplatí a na stlačených kusech se ztrácí, takže u drobného nebo zploštělého materiálu rozhoduje porovnání většího souboru. | Hřbetní strana se od rodu Remopleurides liší jen málo a na neúplném materiálu se rozliší těžko. Rozhoduje hypostom – jenže právě ten při rozpadu schránky odpadá jako první a najde se obvykle zvlášť. | Od rodu Ceraurus se odlišuje poměrnou délkou jednotlivých párů pygidiálních výběžků a průběhem glabelárních rýh, ne celkovým obrysem. Určení podle samotného ocasního štítu je u ordovických nálezů nespolehlivé, protože stejný typ pygidia má několik dalších rodů čeledi. | Rod se od 19. století používal jako sběrné jméno pro efasované trilobity, takže starší určení je třeba brát jako pracovní. Odlišení od rodů Ectillaenus a Stenopareia stojí na poloze očí a na průběhu lícních švů, ne na celkovém obrysu. | Lícní trny se mezi druhy liší natolik, že podle nich rod určit nelze: dospělí jedinci druhů I. rex a I. gigas je nemají vůbec, u jiných druhů sahají až k ocasnímu štítu. Rozhodují proto proporce štítů a terasovité lišty. | Od rodu Leonaspis se rod odlišuje počtem vnitřních okrajových trnů ocasního štítu – dva proti čtyřem. Sami autoři revizí upozorňují, že tento znak kolísá i uvnitř druhu, takže rozhodovat podle jediného exempláře je riskantní. | Od rodu Dicranurus, se kterým sdílí dlouhé týlní trny, se liší tím, že se tyto trny nestáčejí, a počtem hrudních článků. Rozhodující je střední trn na ocasním štítu – u neúplných kusů, kde ocas chybí, je určení rodu nejisté. | Od ostatních kulmských proetidů, hlavně od rodu Archegonus, se odlišuje hladkým povrchem a členěním ocasního štítu. Na otřelém materiálu z břidlic je rozdíl často nečitelný. | Od ostatních trinukleidů, zejména od rodů Onnia a Cryptolithus, se odlišuje počtem a uspořádáním řad jamek v lemu. Určení proto stojí na dobře zachovaném lemu; bez něj zůstane u čeledi. | Typový druh N. nobilis nemá na konci ocasního štítu hrot, zatímco jiné druhy rodu ano – přítomnost či nepřítomnost hrotu proto neslouží k určení rodu, ale k rozlišení druhů. Na zploštělém berounském materiálu je klíčem tvar terasovitých lišt na ose. | Od rodu Dalmanites se odlišuje delšími lícními trny, větším okem a průběhem lícního švu. Rody Zlichovaspis a Reussiana, se kterými se v českém devonu vyskytuje, se rozeznají podle délky ocasního hrotu a podle počtu kroužků v ose ocasního štítu. Podle samotného ocasního štítu bez měření určit rod nelze. | Ostatní odontopleuridi Barrandienu se odlišují stavbou ocasního štítu a počtem okrajových trnů, nikoli celkovým vzhledem – ten mají všechny rody podobný. Určení podle jednoho úlomku je proto nespolehlivé a jméno Odontopleura se v soupisech dlouho používalo pro odontopleuridy obecně. | Zaměnit lze s velkými asafidními trilobity, kteří mají také hladkou schránku a velký ocasní štít. Rozhoduje počet hrudních článků a tvar glabely. | Řada druhů, které se dříve vedly pod jménem Olenellus, dnes patří do rodů Bristolia, Mesonacis, Bolbolenellus nebo Fritzolenellus. Určení podle starší literatury proto často neplatí a je nutné ověřit, o který rod v dnešním vymezení jde. S nepříbuzným rodem Olenus spojuje tento rod jen jméno. | Jméno rodu znamená „podobný rodu Olenus“ a vzniklo z původního zařazení typového druhu; s ptychopariidním rodem Olenus ale Olenoides nemá nic společného. Odlišuje se počtem hrudních článků, velkým ocasním štítem a rovnoběžnou glabelou. | Nepříbuzný spodnokambrický rod Olenellus dostal jméno právě podle tohoto rodu a v rejstřících se obě jména snadno zamění. Uvnitř čeledi Olenidae se rod odlišuje od ordovického rodu Triarthrus, který má odlišný tvar glabely a jiné rozšíření. | S rodem Deanaspis, ze kterého v pražské pánvi vývojově navazuje, se zaměňuje snadno a hranice mezi nimi je věcí počtu a rozmístění jamek v lemu, ne celkového tvaru. Rozhodovat podle jednoho exempláře bez čitelného lemu nemá smysl. | Od ostatních ordovických dalmanitidů pražské pánve se odlišuje výškou oční plochy a členěním glabely. Na zploštělém materiálu z břidlic je výška oka neměřitelná, takže určení zůstává u čeledi. | Nejtěsnějším příbuzným je Cyphaspis, který má hruď kratší, jedenáctičlennou, a u většiny druhů nese na šestém osním kroužku trn. Rozlišení podle izolovaného hlavového štítu bývá sporné a starší česká literatura oba rody běžně směšuje pod jedním jménem. | Od rodu Ditomopyge se odlišuje méně nafouklou přední částí glabely, od rodu Cummingella tvarem předního lemu hlavy. Samostatné ocasní štíty karbonských phillipsiidů lze do rodu zařadit jen s výhradou. | Od příbuzného rodu Hydrocephalus, který se v Jincích vyskytuje ve stejných vrstvách, se odlišuje užší a méně vyklenutou glabelou. Rozlišení podle jediného neúplného hlavového štítu je nespolehlivé. | Rody Condylopyge a Phalagnostus se v Jincích a ve Skryjích vyskytují ve stejných vrstvách a bez lupy se od tohoto rodu neodliší. U rodu Condylopyge je přední lalok glabely rozšířený do stran, u tohoto rodu není. Řada druhů popsaných původně jako Peronopsis dnes patří do rodů Ammagnostus, Pentagnostus nebo Acadagnostus. | Od severoamerického rodu Eldredgeops se Phacops liší jen v detailech: velikostí očního laloku, tvarem postranních částí předtýlního kroužku a lištou na spodním okraji hlavy, kterou typový druh nemá. Žádný z těchto znaků neplatí bez výjimky a na stočeném exempláři se většina z nich neověří. | Ve stejných vrstvách se vyskytuje rod Ormathops, který má ale velké oči a jinak stavěný ocasní štít. Na zploštělém materiálu z břidlic bývá počet hrudních článků nečitelný a určení stojí jen na tvaru pygidia. | Od rodu Cyclopyge se Pricyclopyge pozná podle terčíků na třetím hrudním článku a podle glabely, která se dopředu nápadně rozšiřuje. Izolované ocasní štíty obou rodů se od sebe odlišit nedají. | Ve starší české literatuře vystupuje rod jako Pharostoma. Jde o tatáž zvířata; jméno Prionocheilus má přednost, protože bylo zavedené dřív. Při práci se sbírkovými etiketami je proto nutné počítat s oběma. | Od devonského rodu Dechenella se odlišuje méně členěným ocasním štítem a slabšími glabelárními rýhami; od karbonských proetidů typu Cummingella hlavně poměrem obou štítů. Určení do druhu vyžaduje hlavový štít; samotné pygidium na to u tohoto rodu nestačí. | Od rodu Ditomopyge se odlišuje delším ocasním štítem s vyšším počtem osních kroužků. Vymezení podčeledi Ditomopyginae je ale pohyblivé a jednotlivé permské rody se od sebe rozlišují obtížně, zvlášť na neúplném materiálu. | Bez zachovaného čelního výběžku se rod zamění s ostatními asteropyginami. Meč je tenký a u exemplářů z obchodu bývá domodelovaný nebo doplněný podle jiného kusu, takže samotná jeho přítomnost k určení nestačí. | Pod jménem Ptychoparia striata je ve sbírkách i ve starší literatuře uložený materiál nejméně tří rodů. Revize z roku 2006 z něj vydělila rody Mikaparia a Ptychoparioides, takže starší určení má smysl brát jako předběžné. | Ostatní odontopleuridi mají na ocasním štítu jeden nebo dva výrazně delší páry trnů a zbytek zakrnělý; u tohoto rodu jsou všechny páry srovnatelné. Rozdíl zmizí, jakmile se okraj ocasu ulomí, což je u tenkoskořepých kusů pravidlo. | Od rodu Olenellus se odlišuje přítomností lícních švů: Redlichia je má, olenellidi ne. Rod Eoredlichia z čínských spodnokambrických vrstev má podobný obrys, ale odlišný tvar glabely a jiné postavení očních laloků. | Od rodu Phacops, jako jehož podrod byl zaveden, se odlišuje protaženější glabelou a menším okem. Na vápencovém materiálu bývá povrch glabely obroušený a rozdíl pak zaniká. Určení do druhu vyžaduje srovnávací materiál – z Barrandienu je popsáno několik druhů, které se liší jen proporcemi hlavy. | Od ostatních remopleurididů se rod odlišuje délkou oční plochy a tvarem trnů ocasního štítu. Izolovaná volná líce s dlouhým okem je pro čeleď charakteristická, k určení rodu ale nestačí. | Barrandovy tabule k druhu Sao hirsuta obsahují i jedince, kteří k druhu nepatří. Revize z roku 2014 část z nich vyčlenila jako blíže neurčené ptychopariidy, takže starší růstové řady je nutné číst obezřetně. | Od iláenidů, kteří mají také hladkou hlavu a velký ocasní štít, se odlišuje žebrováním pygidia – iláenidi mají ocasní štít hladký a klenutý. Zlomek bez zachované osy nelze do rodu zařadit. | Ostatní odontopleuridi Barrandienu jsou o řád menší a jejich trny nejsou tak pravidelně stejně dlouhé. Úplné exempláře jsou vzácné, protože tenká schránka se láme právě v místech, kde trny nasedají – nejčastěji se najde jen střed těla bez nich. | Od ostatních drobných proetidů z téhož prostředí, zejména od rodů Otarion a Cyphaspis, se odlišuje hlavně poměrem velikosti obou štítů. Na samostatném hlavovém štítu tento znak použít nelze. | Od ostatních proetidů z týchž vrstev se odlišuje kombinací tvaru glabely a členění ocasního štítu. Na samostatných štítech je rozdíl na hranici spolehlivého určení. | Od rodu Pseudosphaerexochus a od dalších sfaerexochinů se odlišuje mírou nafouknutí glabely a průběhem rýhy S1. Protože většinu materiálu tvoří samostatné hlavové štíty, bývá rozdíl na hranici spolehlivého určení. | Záměna prakticky nehrozí: žádný jiný lichid z devonu Severní Ameriky nedosahuje srovnatelné velikosti. Problém je opačný – izolované úlomky se dají k rodu přiřadit jen podle povrchu a velikosti, což u drobných kusů nestačí. | Od příbuzného rodu Scutellum se odlišuje počtem a tvarem okrajových hrotů ocasního štítu. Na neúplném vějíři je rozdíl obtížně čitelný a určení zůstává u čeledi. | Od kambrických olenidů, například rodu Olenus, se odlišuje hlavně stářím a tvarem ocasního štítu; morfologicky si jsou olenidi po celou dobu své historie podobní. Na zploštělém materiálu bez čitelné glabely je určení nejisté. | Homalonotidní rody se mezi sebou odlišují obtížně, protože setřené hřbetní rýhy berou určování většinu znaků. Podle samotného hrudního článku nebo úlomku hřbetu rozhodnout nelze; potřeba je hlavový i ocasní štít téhož jedince. | Bez zachovaného trojzubce je rod k nerozeznání od ostatních marockých asteropygin. Trojzubec je tenký, snadno se láme a u exemplářů z obchodu bývá doplněný nebo přenesený z jiného kusu, takže je nutné ověřit, zda navazuje na původní schránku. | Od ostatních proetidů se rod odlišuje kombinací tvaru glabely a počtu kroužků na ocasním štítu. Rozlišení poddruhů, na kterém stojí stratigrafické použití, vyžaduje srovnávací materiál a je prací specialisty. |
Co se z tabulky pozná a co ne
Řádky jsou vybrané tak, aby šly porovnat okem: počet hrudních článků, typ očí a obvyklá délka jsou čísla nebo krátké hodnoty. Poslední řádek je naopak text o častých záměnách – tam, kde tabulka nestačí, je odpověď v něm.
Obvyklá délka je délka dospělého jedince podél osy těla; u ostnitých rodů se do ní počítají i trny. Mladší jedinci téhož rodu bývají mnohonásobně menší, takže se podle velikosti určovat nedá. Řádek s českými lokalitami vypisuje jen naleziště, která web popisuje – rod se v Česku může vyskytovat i jinde.
Zdroje údajů
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109. https://doi.org/10.11646/zootaxa.3148.1.15Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.

















































































