Interaktivní
Hruď rostla po jednom článku.
Nejmenší známé stadium trilobita je štítek bez hrudi. Články pak přibývají po jednom, až jich je tolik, kolik má rod v dospělosti. Posuvník projde tenhle sled od protaspidu po holaspis u kteréhokoli rodu atlasu, a těch je 87. Kolikrát se přitom zvíře svléklo, doložené není a stránka to nedopočítává.
Posuvník vývojovými stadii
Zobrazeno 87 rodů
Hlava a zadní část ještě nejsou oddělené.
Do dospělosti zbývá 17 článků.
AgnostusAgnostida · dospělec 2 články · 4–10 mm
- Hlavový a ocasní štít jsou stejně velké i stejného obrysu; mezi nimi leží jen dva hrudní články.
AgraulosPtychopariida · dospělec 16 článků · 10–30 mm
- Hruď má až šestnáct článků s jemně tečkovaným nebo zrnitým povrchem; ocasní štít je drobný a příčný.
AmpyxAsaphida · dospělec 6 článků · 15–40 mm
- Hruď má pět až šest článků, ocasní štít je krátký a trojúhelníkovitý.
AnanaspisPhacopida · dospělec 11 článků · 20–45 mm
- Hruď má jedenáct článků a lícní trny chybějí, takže obrys těla je souvisle oválný.
ArchegonusProetida · dospělec 9 článků · 10–30 mm
AsaphusAsaphida · dospělec 8 článků · 3–10 cm
- Hruď má osm článků, jejichž boční rýhy probíhají šikmo dozadu.
AulacopleuraProetida · dospělec 20 článků · 8–25 mm
- Hruď má osmnáct až dvaadvacet článků, což je na proetida nezvykle mnoho.
- Lícní trny sahají dozadu ke druhému až čtvrtému hrudnímu článku.
- Ocasní štít je nepatrný, tvořený několika splynulými články.
BasidechenellaProetida · dospělec 10 článků · 15–40 mm
- Hruď má deset článků a hlavový i ocasní štít jsou přibližně stejně velké.
BohemoharpesHarpetida · dospělec 12 článků · 15–50 mm
- Ocasní štít je nepatrný a hruď má kolem dvanácti článků.
BumastusCorynexochida · dospělec 10 článků · 4–12 cm
- Hruď má deset úzkých článků a lícní kouty jsou zaoblené, bez trnů.
CalymenePhacopida · dospělec 13 článků · 15–50 mm
- Hruď má třináct článků a silně vyklenutou, širokou osní část.
CarolinitesProetida · dospělec 10 článků · 8–20 mm
- Hruď má deset článků; jejich konce vybíhají v krátké hroty.
CeraurusPhacopida · dospělec 11 článků · 10–50 mm
- Hruď má obvykle jedenáct článků, výjimečně devět až třináct.
- Konce hrudních článků vybíhají v trny stočené dozadu.
ColpocoryphePhacopida · dospělec 13 článků · 20–70 mm
- Oční valy jsou slabé a oči malé; hruď má jako u ostatních kalymenidů třináct článků.
ComuraPhacopida · dospělec 11 článků · 40–80 mm
- Hruď má jedenáct článků, jak je u podčeledi Asteropyginae pravidlem.
ConocoryphePtychopariida · dospělec 14 článků · 20–60 mm
- Hruď má čtrnáct článků a osní část z celkové šířky zabírá jen asi pětinu.
- Lícní trny jsou štíhlé a sahají dozadu ke čtvrtému hrudnímu článku; u většiny nálezů jsou odlomené.
CromusPhacopida · dospělec 11 článků · 20–50 mm
- Hruď má jedenáct článků se zaobleně zakončenými pleurami.
CryptolithusAsaphida · dospělec 6 článků · 10–25 mm
- Hruď má jen šest článků a je zřetelně užší než hlavový štít.
CummingellaProetida · dospělec 9 článků · 10–30 mm
- Hruď má devět článků a ocasní štít je o něco menší než hlavový.
CyclopygeAsaphida · dospělec 6 článků · 15–40 mm
- Hruď má jen šest článků a jejich postranní laloky jsou krátké.
CyphaspisProetida · dospělec 11 článků · 8–25 mm
- Hruď má jedenáct článků; u jediného známého kusu se napočítalo dvanáct.
DalmanitesPhacopida · dospělec 11 článků · 40–70 mm
- Hruď má jedenáct článků, což je u fakopidů obvyklý počet.
DalmanitinaPhacopida · dospělec 11 článků · 30–90 mm
- Hruď má jedenáct článků s hluboce rýhovanými žebry, hlavový štít má krátké lícní trny.
DeanaspisAsaphida · dospělec 6 článků · 8–20 mm
- Hruď tvoří jen šest krátkých a širokých článků a osa je proti pleurálním polím nápadně úzká.
DechenellaProetida · dospělec 10 článků · 15–50 mm
- Hruď má deset článků, jak je pro čeleď Proetidae závazné.
DicranurusOdontopleurida · dospělec 9 článků · 20–50 mm
- Hruď má devět článků; přední pleurální trny jsou krátké a zahnuté, zadní podstatně delší.
DitomopygeProetida · dospělec 9 článků · 10–30 mm
- Hruď má devět článků, tedy o jeden méně než proetidi čeledi Proetidae.
DrotopsPhacopida · dospělec 11 článků · 6–15 cm
- Hruď má jedenáct článků; u druhu Drotops armatus z nich vybíhají trny, které druhu Drotops megalomanicus chybějí.
EccaparadoxidesRedlichiida · dospělec 17 článků · 25–90 mm
- Počet hrudních článků kolísá mezi šestnácti a osmnácti, a to i mezi dospělými jedinci jediného naleziště.
EctillaenusCorynexochida · dospělec 10 článků · 20–80 mm
- Hruď je krátká proti oběma štítům a její články jsou úzké.
EldredgeopsPhacopida · dospělec 11 článků · 25–60 mm
- Hruď má jedenáct článků; povrch je hustě pokrytý hrbolky, jejichž velikost odlišuje jednotlivé druhy.
EllipsocephalusRedlichiida · dospělec 12 článků · 12–30 mm
- Hruď má dvanáct článků; ocasní štít je nepatrný a čtyřikrát širší než delší.
ElrathiaPtychopariida · dospělec 13 článků · 15–35 mm
- Hruď má u typového druhu třináct článků, jejichž konce jsou zaoblené, ne vybíhavé do trnů.
- Lícní trny jsou krátké a sahají jen k prvním hrudním článkům.
EncrinurusPhacopida · dospělec 11 článků · 20–60 mm
- Hruď má jedenáct článků se zaobleně zakončenými pleurami, bez volných trnů.
EoharpesHarpetida · dospělec 12 článků · 15–30 mm
ErbenochilePhacopida · dospělec 11 článků · 30–50 mm
- Hruď má jedenáct článků a v ocasním štítu je deset až jedenáct zřetelně oddělených párů žeber, tedy víc než u příbuzných rodů.
FlexicalymenePhacopida · dospělec 13 článků · 20–45 mm
- Hruď má třináct článků a nápadně širokou, silně vyklenutou osní část.
GreenopsPhacopida · dospělec 11 článků · 25–40 mm
- Hruď má jedenáct článků, tedy počet obvyklý u akastidů.
GriffithidesProetida · dospělec 9 článků · 15–40 mm
- Hruď má devět článků a ocasní štít je zhruba stejně velký jako hlavový.
HarpesHarpetida · dospělec 12 článků · 20–50 mm
- Hruď má dvanáct nebo více článků a ocasní štít je proti hlavě nepatrný.
HollardopsPhacopida · dospělec 10 článků · 30–90 mm
- Hruď má deset článků. Ostatní akastidi jich mají jedenáct, takže sečtení článků na úplné schránce rod odliší od většiny příbuzných.
- Lícní trny jsou dlouhé a sahají dozadu zhruba k šestému hrudnímu článku.
HydrocephalusRedlichiida · dospělec 18 článků · 4–15 cm
- Hruď má sedmnáct až osmnáct článků; oba české druhy, H. carens i H. minor, jich mají osmnáct.
- Trny na koncích hrudních článků se dozadu prodlužují a poslední tři přesahují za zadní okraj ocasního štítu.
Lektotyp typového druhu je meraspid dlouhý něco přes tři milimetry, zatímco dospělí jedinci téhož druhu přesahovali dvě stě milimetrů.
HypodicranotusAsaphida · dospělec 11 článků · 10–30 mm
- Hruď má jedenáct článků, osmý z nich nese krátký trn.
- Povrch schránky je hladký, bez hrbolků a bez trnů na okrajích článků.
CheirurusPhacopida · dospělec 11 článků · 30–80 mm
- Hruď má jedenáct článků, jejichž pleury končí volným hrotem.
IllaenusCorynexochida · dospělec 10 článků · 3–10 cm
- Hruď má deset článků, což je horní hodnota rozpětí známého u čeledi Illaenidae.
IsotelusAsaphida · dospělec 8 článků · 8–30 cm
- Hruď tvoří osm článků stejné velikosti, což je u asafidů nejběžnější počet.
KettneraspisOdontopleurida · dospělec 9 článků · 15–35 mm
- Hruď má devět článků: přední jsou zkrácené, zadní nesou robustní, výrazně prodloužené trny.
KoneprusiaOdontopleurida · dospělec 10 článků · 10–30 mm
- Hruď má deset článků, tedy o jeden víc než většina příbuzných odontopleuridů.
LioboleProetida · dospělec 9 článků · 8–25 mm
- Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké, hruď má devět článků.
MarrolithusAsaphida · dospělec 6 článků · 8–25 mm
NobiliasaphusAsaphida · dospělec 8 článků · 4–12 cm
- Hruď má osm článků s dobře znatelnými bočními laloky.
OdontochilePhacopida · dospělec 11 článků · 5–10 cm
- Hruď má jedenáct článků s listovitě zakončenými konci, které míří dozadu zhruba pod třicetistupňovým úhlem.
OdontopleuraOdontopleurida · dospělec 9 článků · 8–20 mm
- Hruď má devět článků a jejich počet se u typového druhu nemění ani mezi dospělými jedinci.
OgygopsisCorynexochida · dospělec 8 článků · 40–90 mm
- Hruď má osm článků, což je proti současným kambrickým trilobitům málo.
OlenellusRedlichiida · dospělec 16 článků · 25–80 mm
- Hruď se dělí na prothorax se čtrnácti až patnácti širokými články a na opisthothorax z drobnějších článků za ním.
- Ocasní štít je nepatrný a na zploštělém materiálu se často nedá odlišit od posledního hrudního článku.
OlenoidesCorynexochida · dospělec 7 článků · 30–90 mm
- Hruď má jen sedm článků a každý z nich končí jehlicovitým trnem.
- Lícní trny jsou tenké a rovné a sahají dozadu asi ke třetímu hrudnímu článku.
OlenusPtychopariida · dospělec 14 článků · 10–30 mm
- Hruď má nejčastěji dvanáct až patnáct článků a ocasní štít je malý, zhruba jako jeden hrudní článek.
OnniaAsaphida · dospělec 6 článků · 15–30 mm
- Hruď má šest článků, ocasní štít je krátký a splývá s obrysem těla.
OrmathopsPhacopida · dospělec 11 článků · 15–45 mm
- Hruď má jedenáct článků, lícní trny jsou krátké nebo chybějí.
OtarionProetida · dospělec 14 článků · 5–20 mm
PaladinProetida · dospělec 9 článků · 10–30 mm
- Hruď má devět článků, jak je pro čeleď Phillipsiidae obvyklé.
ParadoxidesRedlichiida · dospělec 20 článků · 5–25 cm
- Hruď má devatenáct až jednadvacet článků, jejichž konce vybíhají v samostatné trny.
- Ocasní štít je nepatrný, tvořený jedním nebo dvěma splynulými články; proti hlavovému štítu působí jako pahýl.
PeronopsisAgnostida · dospělec 2 články · 4–12 mm
- Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké a mezi nimi leží jen dva hrudní články.
PhacopsPhacopida · dospělec 11 článků · 20–60 mm
PlacopariaPhacopida · dospělec 11 článků · 20–45 mm
- Hruď má jedenáct nebo dvanáct článků s volnými konci pleur – sestava připomíná žebra litinového radiátoru.
PricyclopygeAsaphida · dospělec 6 článků · 15–35 mm
- Hruď má šest článků, jejichž postranní laloky se dozadu rozšiřují.
PrionocheilusPhacopida · dospělec 13 článků · 10–35 mm
ProetusProetida · dospělec 10 článků · 10–35 mm
- Hruď má vždy deset článků; odchylka od tohoto počtu vylučuje zařazení k rodu.
PseudophillipsiaProetida · dospělec 9 článků · 15–40 mm
- Hruď má devět článků, tedy počet, který má rod společný s ostatními phillipsiidy.
PsychopygePhacopida · dospělec 11 článků · 40–90 mm
PtychopariaPtychopariida · dospělec 13 článků · 30–50 mm
- Hruď má třináct článků a ocasní štít pět osních prstenců plus koncový článek.
RadiaspisOdontopleurida · dospělec 9 článků · 10–25 mm
- Hruď má devět článků a z konce každého vybíhá jediný trn.
RedlichiaRedlichiida · dospělec 15 článků · 3–12 cm
- Hruď má jedenáct až sedmnáct článků a ocasní štít je proti hlavě nepatrný.
ReedopsPhacopida · dospělec 11 článků · 20–60 mm
- Hruď má jedenáct článků, ocasní štít je půlkruhový, bez hrotu a menší než hlavový.
RemopleuridesAsaphida · dospělec 11 článků · 10–40 mm
SaoPtychopariida · dospělec 17 článků · 10–30 mm
- Dospělec má sedmnáct hrudních článků, které během růstu přibývají po jednom od nuly.
ScutellumCorynexochida · dospělec 10 článků · 30–90 mm
- Hruď má deset článků, tedy podstatně méně, než mají kambričtí trilobiti srovnatelné velikosti.
SelenopeltisOdontopleurida · dospělec 9 článků · 5–12 cm
- Z konců hrudních článků vybíhají dlouhé, dozadu zahnuté trny; u velkých jedinců jsou srovnatelné s délkou těla.
- Glabela je hrbolatá, rozdělená do laloků a dosahuje téměř k přednímu okraji hlavy; hruď má u odontopleuridů nejvýše deset článků.
ScharyiaProetida · dospělec 10 článků · 8–25 mm
SchizoproetusProetida · dospělec 10 článků · 10–35 mm
- Hlavový a ocasní štít jsou zhruba stejně dlouhé, hruď má deset článků.
SphaerexochusPhacopida · dospělec 10 článků · 15–40 mm
TerataspisLichida · dospělec 11 článků · 40–60 cm
- Hruď má jedenáct článků, jak je u lichidů obvyklé.
ThysanopeltisCorynexochida · dospělec 10 článků · 25–70 mm
- Hruď má deset článků a je proti ocasnímu štítu krátká.
TriarthrusPtychopariida · dospělec 14 článků · 15–35 mm
- Hruď má třináct až šestnáct článků, což je na trilobita svrchního ordoviku hodně.
TrimerusPhacopida · dospělec 13 článků · 5–20 cm
- Hruď má třináct článků, jejichž konce jsou zaoblené a bez trnů.
WalliseropsPhacopida · dospělec 11 článků · 30–60 mm
- První dva hrudní články nemají na koncích trny, zatímco všechny další ano.
WarburgellaProetida · dospělec 10 článků · 10–30 mm
Číslování stadií vychází z počtu článků. Kolik svlékání mezi nimi leželo, se z fosilie vyčíst nedá a u tohoto rodu to doložené není.
Každé políčko je jeden hrudní článek uvolněný z přechodného ocasního štítu. Políčka neříkají nic o velikosti zvířete.
- protaspishruď ještě není oddělenázbývá 17 článků
- meraspis 00 článkůzbývá 17 článků
- meraspis 11 článekzbývá 16 článků
- meraspis 22 článkyzbývá 15 článků
- meraspis 33 článkyzbývá 14 článků
- meraspis 44 článkyzbývá 13 článků
- meraspis 55 článkůzbývá 12 článků
- meraspis 66 článkůzbývá 11 článků
- meraspis 77 článkůzbývá 10 článků
- meraspis 88 článkůzbývá 9 článků
- meraspis 99 článkůzbývá 8 článků
- meraspis 1010 článkůzbývá 7 článků
- meraspis 1111 článkůzbývá 6 článků
- meraspis 1212 článkůzbývá 5 článků
- meraspis 1313 článkůzbývají 4 články
- meraspis 1414 článkůzbývají 3 články
- meraspis 1515 článkůzbývají 2 články
- meraspis 1616 článkůzbývá 1 článek
- meraspis 1717 článkůpočet je hotový
- meraspis 1818 článkůpočet je hotový
- meraspis 1919 článkůpočet je hotový
- holaspis17 článkůpočet je hotový
Co posuvník počítá a co ne
Sled na posuvníku není pozorovaná řada. Vychází z definic tří období:protaspis je nečleněný štítek, ve kterém ještě není oddělená hlava od zbytku těla, meraspidní stadia se číslují podle počtu hrudních článků, a holaspis začíná tam, kde počet článků přestane růst. Do toho schématu stránka dosadí jediné číslo, které atlas o rodu má – počet článků dospělce. Kolik meraspidních stadií konkrétní rod prošel, doložené není a posuvník to netvrdí.
Mezi dvěma sousedními stadii je aspoň jedno svlékání, kolik jich ale bylo, se z fosilie nevyčte. Ve vrstvě neleží populace, ale směs mrtvých těl a odložených schránek. Stránka proto neuvádí, kolikrát se zvíře svléklo, ani to neodhaduje; jediná čísla toho druhu, která web má, se týkají loděnické Aulacopleury a platí pro ni, ne pro trilobity obecně.
Délku zvířete v jednotlivých stadiích posuvník nedopočítává. Rozměr, který má atlas u rodu uvedený, patří dospělci. Doklad o velikosti nedospělého jedince nese jediný profil, Hydrocephalus: „Lektotyp typového druhu je meraspid dlouhý něco přes tři milimetry, zatímco dospělí jedinci téhož druhu přesahovali dvě stě milimetrů.“
Posuvník taky nezačíná vylíhnutím. Před protaspidem je fosilní záznam prázdný: vajíčka ani stadia bez zpevněné schránky se za běžných okolností nezachovají, takže kolik stadií protaspidu předcházelo, zůstává neznámé. Celý sled i to, kde možnosti záznamu končí, rozebírá kapitola o ontogenezi.
Dvě české růstové řady
Nejstarší doložený vývojový sled trilobita sestavil Joachim Barrande v Système silurien z materiálu druhu Sao hirsuta ze Skryjí a Týřovic. Seřadil nálezy od nejmenších po největší a ukázal, že netvoří různé druhy, ale jedno zvíře v různých fázích růstu. Dospělec má 17 článků a obvyklá délka rodu je 10–30 mm. Revize z roku 2014 část exemplářů z Barrandových tabulí vyčlenila jinam a vymezila u druhu tři protaspidová a dvě raná meraspidová stadia – tedy zlomek řady, kterou posuvník kreslí ze schématu.
Druhá řada stojí na počtu jedinců. Vápnité břidlice z okolí Loděnic obsahují druh Aulacopleura koninckii v takovém množství, že se růst dá zpracovat statisticky: autoři prohlédli přes deset tisíc exemplářů a proporce měřili na 352 nejlépe zachovaných kusech. Přírůstek při jednom svlékání vyšel na 1,08 až 1,12 násobku předchozí velikosti, meraspidní období končilo sedmnáctým až jednadvacátým stadiem a růst pokračoval zhruba do třicátého druhého.
Loděnický materiál zároveň ukazuje mez posuvníku. Dospělí jedinci téže populace nemají stejný počet hrudních článků: vyskytuje se pět podob s osmnácti až dvaadvaceti, přičemž každý jedinec si svůj konečný počet držel. Atlas u rodu uvádí jedno číslo, 20, a posuvník počítá s ním. Věty z profilu vybraného rodu jsou proto vypsané přímo u posuvníku: tam, kde má atlas rozpětí, je vidět rozpětí.
Foto Dwergenpaartje, CC BY-SA 3.0
Kolik článků má který rod
Rozdělení počítá 87 rodů, které atlas popisuje, ne světovou faunu; z Česka je jich doložených 54. Nejnižší počet článků dospělce je 2, nejvyšší 20. Prostřední hodnota je 11 a nejčastější 11 článků, které má 23 rodů. Hodnoty 3, 4, 5 a 19 v přehledu chybí, protože na nich nekončí žádný rod atlasu – je to mezera výběru, ne přírody.
2 články2 rody
6 článků7 rodů
7 článků1 rod
8 článků4 rody
9 článků12 rodů
10 článků15 rodů
11 článků23 rodů
12 článků4 rody
13 článků7 rodů
14 článků4 rody
15 článků1 rod
16 článků2 rody
17 článků2 rody
18 článků1 rod
20 článků2 rody
Počet hrudních článků je u většiny rodů stálý, a proto se dá použít k určování: jak se počítá a co s ním nadělá špatné zachování, rozebírá kapitola o hrudi a členění těla. Kdo má kus v ruce, může počet zadat do určovacího klíče.
Zdroje
- Hughes, N. C. – Minelli, A. – Fusco, G. (2006): The ontogeny of trilobite segmentation: a comparative approach. Paleobiology, 32(4), s. 602–627. https://doi.org/10.1666/06017.1Srovnání vývojových sledů a přibývání článků během růstu.
- Barrande, J. (1852–1911): Système silurien du centre de la Bohême. díly I–VIII. vlastním nákladem, Praha a Paříž. https://doi.org/10.5962/bhl.title.14776Základní popisné dílo české paleozoické fauny. Zdroj pro původní popisy většiny barrandienských rodů a pro Barrandovo sledování růstu trilobitů.
- Laibl, L. – Fatka, O. – Crônier, C. – Budil, P. (2014): Early ontogeny of the Cambrian trilobite Sao hirsuta from the Skryje-Týřovice Basin, Barrandian area, Czech Republic. Bulletin of Geosciences, 89(2), s. 293–309. https://doi.org/10.3140/bull.geosci.1438Revize Barrandovy růstové řady druhu Sao hirsuta a vymezení larválních stadií.
- Hughes, N. C. – Hong, P. S. – Hou, J. – Fusco, G. (2017): The development of the Silurian trilobite Aulacopleura koninckii reconstructed by applying inferred growth and segmentation dynamics. Frontiers in Ecology and Evolution, 5, článek 37. https://doi.org/10.3389/fevo.2017.00037Růstová studie na materiálu z Loděnic.
- Hughes, N. C. (2007): The evolution of trilobite body patterning. Annual Review of Earth and Planetary Sciences, 35, s. 401–434. https://doi.org/10.1146/annurev.earth.35.031306.140258Vývoj členění těla a proměnlivost počtu článků.
- Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96. https://doi.org/10.1016/j.asd.2015.09.004Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
- Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.